Potemnělá kancelář, kterou osvětluje pouze světlo stolní lampičky. V zákrytu toho světla se ukrývá stín mohutného muže. Ten po chvíli položí své obrovské ruce na masivní dubový stůl. Kolik jen ekologických aktivistů asi naštval, když jeho firma porazila tohoto mnohaletého velikána, který tu teď ve formě luxusního nábytku zdobí celou místnost? Muž sedící v elegantním koženém křesle už naštval hodně lidí a ještě víc jich zlikvidoval. Vždyť on vyznává jenom jedno heslo: „K cíli nesmí vést žádné překážky.“
Mohutné ruce na masivním dubovém stole uchopily velký kubánský doutník a už od pohledu velmi drahý zapalovač. Pak na chvíli zmizely a bylo slyšet cvakání zapalovače. Za chvíli se kolem stínu postavy začal vinout kouř, který stoupal pomalu vzhůru. „Done, Done!“ Vběhl kdosi do místnosti a začal něco stínu horlivě špitat do ucha. Ze tmy se ozývalo jenom slabé spokojené mručení. Pak se muž, který do místnosti vtrhnul jako velká voda, postavil odevzdaně před stůl. Stín se jen malinko pohnul. „Tak co uděláme s tím Rathem?“ Řekl tichým a chřaplavým hlasem stín. „Co zkusit parlamentní vyšetřovací komisi Done?“ odvětil na otázku muž. Na to bylo slyšet, jak stín popotahuje z doutníku. „Hrajete šachy?“ Ozvalo se do téměř nábožného ticha. „Aaano“, vykoktal ze sebe muž. „Pak asi dobře víte, že v zájmu strategie, vedoucí k matu, je občas nutné nějakou figuru obětovat“, řekl stín. „Jistě Done“, odpověděl s úctou v hlase muž. „Jestli tohle víte, pak zapomenu, že jste měl ten pitomý nápad s tou komisí. Ta přeci nikdy nic nevyšetří a hodí se nám například tehdy, když chceme jistou věc zamést pod koberec,“ řekl stín mírně podrážděně. „Omlouvám se Done, už se to víckrát nebude opakovat,“ řekl omluvně muž a pomalu přešel ke stínu. Ten mu nastavil ruku. Na jednom z prstů se třpytil mohutný prsten, který muž jemně políbil. Pak nastavil tvář ke stínu, asi tam, kde bychom mohli tušit obličej, pozorně naslouchal a za chvíli stínu znovu něco pošeptal, potom odešel z místnosti.
Stín se, soudě dle zvuků, chvíli převaloval v kožené sedačce. Pak se na pracovním stole objevily opět ruce svírající mobilní telefon. Jedna ruka vyťukávala číslo, druhá odevzdaně držela přístroj. Po chvíli obě ruce s osvětleného stolu zase zmizely. Byla neděle, den, kdy se odpočívá. Tenhle stín ale odpočinek neznal. Do večera toho bude muset asi hodně stihnout. Zítra je pro něj velký den. Oblak kouře z hořícího doutníku pomalu dopadal na naleštěný povrch pracovního stolu, ale pak byl vzduchem hnán nahoru. Všude kolem byla tma, kromě stolu, od kterého se stále odráželo světlo lampičky. Je 13. dubna a svátek má Aleš. Význam jména prý odkazuje k vlastnostem jako je záštita nebo pomoc. „Náhody ve světě neexistují“, řekl mi kdysi moudrý muž a já nemám důvod mu nevěřit.
