Za pět housek - osmnáct měsíců

Neuvěřitelné! Je něco takového vůbec možné? Ocitl jsem se jakousi červí dírou v dobách Charlese Dickense nebo Fjodora Michajloviče Dostojevského? Soudce zešílel? Na druhou stranu...  

Odpoledne jsem zpovzdálí uslyšel cosi o houskách o chlebu a šíleném trestu. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Myslel jsem, že je to zpráva odněkud z Afriky nebo z Ruska. Až nyní při televizních novinách jsem zjistil, že soud se udál v Česku. Zpráva mnou docela otřásla, vzhledem k tomu kolik milionářských parchantů uniká před spravedlností, případně dostalo od Klause amnestii. Škoda slov. Ale…

Ale na druhou stranu je celkem známo, že okolo supermarketů se shromažďují týpci, kteří se živí krádežemi. Většinou jsou buď opilí, sjetí nebo obojí. Pár týdnů jsem v takovém obchodě hlídal. Musím říci, že to byl očistec. Jak jsem dříve ve svém naivním humanismu s podobnými typy solidarizoval, tak jsem je začal nenávidět. Často byli agresivní. Ne, tedy ubožáci, kteří nemají co jíst, proto ukradnou půlku chleba, ale chlapíci a děvčata, kteří většinou kradou drahé zboží: bundy, kalhoty, ani drahými víny nepohrdnou. Pokud jsme je chytili a předali policii, byli druhý den zpátky.

Tehdy byl limit pro trestný čin pět tisíc, nyní je to jak známo deset tisíc. Budou-li lapkové při krádeži chyceni, mohou být v pohodě, těžko nastřádat v podobném obchodě zboží za deset tisíc. Nesmí být ovšem v podmínce a nesmějí krást v nouzovém stavu. Chlapík, který ukradl pět housek, měl prostě zatracenou smůlu. Netrestaní borci před supermarkety, mají-li čistý trestný rejstřík a není-li nouzový stav, teď mají pré.

Bohužel s nimi nikdo nic neudělá. Obchodní řetězce kvůli krádežím nezkrachují, něco zaplatí pojišťovna. Vlastně je nejlepší nechat tyto drobné chmatáky krást. Dá se tedy na závěr konstatovat, že tito týpci jsou pouze méně úspěšní kolegové miliardářů, které omilostnil Václav Klaus.