Kdysi jsme pro zábavu přátel, vydávali hudební občasník „Kartáč." Touto recenzí skupiny „Vycpaná Dáša – CD "Na poslední chvíli“ se vracíme zpátky ke kořenům.
Za názvem skupiny vycpaná Dáša se skrývá především kapelník a autor téměř všech písniček a textů Karel Kaleta. Dva a půl kousku nese na svých bedrech basák Richard Medek. Proč půl? Protože v písničce „Ve dvou“ má na svědomí pouze slova. Další, kdo mají toto CD na svědomí, jsou kytarista Václav Rohlíček a bubeník Pavel Ivanovský - tvrdé jádro skupiny, které můžeme vidět na koncertech. Nově se na akustickou kytaru připojuje Ondřej Kaleta. Nejdůležitějším členem kapely je ovšem Vycpaná Dáša!
Dáša sice ve Vycpané Dáše nehraje, protože je vycpaná. Jen sedí a čumí, ale bez Vycpané Dáši by Vycpané Dáši nebylo. A můžete hádat, jaký je největší hit kapely. I ti hloupější jistě pochopili: „No, přece Dáša!“
Stačí slova Hanspaulka a Houtyš a každému, kdo se alespoň o muziku trochu zajímá, je jasné, s jakou hudbou se tu může setkat. Samozřejmě, je zde slyšet jižanský rock made in Hanspaulcity; tak jako můj oblíbený kytarista Johnny Winter má i Karel Kaleta skvělá sóla a na nahrávce jsou báječně slyšet. Uši jen vrní. Je fajn, že pár písniček zpívá basák Richard Medek. I když kytara má hlavní slovo, blues-rockový sound doplňuje piano Petra Ozana, foukací harmonika Martina Linharta a saxofon Vladimíra „Boryše“ Seckého, k hudební pestrosti přispívají také zpěvačky Stanislava Jelenová a Kateřina Vondráčková.
Na albu najdete 14 skladeb, i když převládá již řečený blues-rock, tak za reggae „Úlet“ by se nestyděli ani bratři Tesaříci. Klasická dvanáctka - píseň „Rybínova“: „Nemůžu dejchat, špatně se mi spí. Můžu jen hejkat a to blbě zní. Ach jen můj bože, dej mi sílu žít“, nám připomíná, že život je jeden z nejtěžších. A o tom je blues. Na albu najdeme písničku, která se přímo jmenuje „Blues o tom“; ať ti doma radí co chtějí, ty neposlechneš a vždycky zvolíš špatně.
Kdo by hledal na bookletu slova páté písničky, nenajde je, ten kousek má zvláštní název „Tototak“ , jest to orchestrálka, která připomíná řádně divoký irský kvapík. V další písničce „Cesta“ kapela za doprovodu sága zpomalí až do houpavého cajdáku, alias klasickému oplodňováku. Pro mne nejzajímavější je písnička „Probouzení“. Slyším zde zvláštní zadumaný melancholický zvuk mollového aranžmá, odlišného od ostatních písní na CD. Inu, Hanspaulka je již dlouho zavřená, albem „Na poslední chvíli“ je jí vzdán důstojný hold, ale Show Must Go On, kapela začíná lovit i v jiných hudebních vodách.
A co dál? Hudbu je třeba poslouchat. Vycpaná Dáša vám vám téhle době prokletého koronáče nadělí radost a kýbl dobré muziky. Takže: „Ostrý obraz a dobrý zvuk!“ vám přeje „Kartáč.“
http://www.vycpanadasa.cz/
http://www.vycpanadasa.cz/index.php/nahravky
