Rodiče za mě v dětství podali přihlášku ke katolické církvi, když jsem zjistil, že na Onom světě nebude zvířat, snažil jsem se ji revokovat. Také život věčný mi zrovna nesedí...
Pokusím se ve svém nedělním rozjímání špatného katolíka podumat o tom, proč nemají zvířata duši a co bude po smrti?
Úkolem mé hluboké kontemplace jest zvířata rehabilitovat a poodhalit roušku smrti.
Na stránkách víra.cz jsem nalezl na otázku: „Proč zvířata nemají duši?“ věroučnou odpověď.
Přestože zvířata zřejmě vnímají Boží přítomnost velmi hluboce, jsou hluboce citliví na dobré a špatné zacházení a lásku, kterou jim projevíme, nemůžeme říci, že jsou schopná být ve spojení s Bohem stejným způsobem, jako lidé. Proto také církev nikdy neuvažovala nad tím, že by jim podávala svátosti a svátostiny (křest, pohřeb, přijímání Eucharistie apod.), zatímco i velmi nemocní lidé svátosti přijímají a většinou z nich mnoho čerpají. Schopnost věřit je totiž vyhrazena pouze lidem.
Na to lze namítnout, že mezi námi je mnoho těch, kteří schopnost věřit nemají a o žádné svátosti nestojí. Často jsou tito lidé daleko lepší než lecjaký katolík, kvůli tomu tedy přijdou němé tváře o život věčný? Jak se vlastně přišlo k tomu, že zvířata nejsou schopná být ve spojení s Bohem? Svatý František asi kongregaci pro pravost víry, moderní inkvizici, nic neříká?
V odpovědi se také hovoří, že zvířata nemají cit pro estetiku, na což je zbytečné nějak reagovat, protože lidé jej také většinově nemají, navíc jsou věřící limitováni tím, co jim v zakáží v kostele, neboť jest hříchem tomu věnovati pozornost. Pro nás ostatní je to samozřejmě dobrá reklama.
Věroučná odpověď pokračuje tím že zvířata nemají:
Schopnost udělat něco špatně a zpětně si uvědomit, že to udělala. Také schopnost vcítit se do složité situace druhého člověka a soucítit s ním. Takto se myšlení člověka liší od živočichů. Jde o schopnosti, ve kterých se podobáme Bohu.
Právě tato část odpovědi je největší nesmysl, naši domácí mazlíčci v případě, že udělají chybu smutně koukají, zvířata žijící ve smečkách dají chybujícímu jeho omyl pocítit a samostatní predátoři ji zaplatí životem. Kolik lidí si přizná, že udělalo chybu? Velmi málo.
Co se týče vcítění se do složité situace druhého člověka, v tom jsou zvířata žijící s lidmi velmistři. Kdo nějaké zvíře chová, ví své. Lidé jsou navíc na rozdíl od zvířat vědomě krutí!
Poslední část odpovědi:
Duše tedy přesahuje rozumové myšlení. Proto říkáme, že zvířata ač mají rozum a ve velké míře i svobodnou vůli a schopnosti, o kterých se člověku ani nesní, nemají duši. Živé organismy na zemi jsou různě vyspělé. Proč právě člověka Bůh povýšil nad ostatní živočichy – nevím. Ale je poctivé uznat, že člověk se od zvířat liší, i když mnohdy není mezi jeho chováním a chováním zvířat pražádný rozdíl.
„Proč právě člověka Bůh povýšil nad ostatní živočichy – nevím.“ Já to vím! Vymysleli to papeženci, protože jejich antropomonoteistický výklad stvoření by nesnesl konfrontaci s evoluční teorií. Nyní mohou uznat evoluci, ale Duši jako žolíka mají schovanou podle nich pouze lidé.
Naše biologická podstata je přitom naprosto stejná jako u zvířat, s tím rozdílem, že to některým z nás o něco málo více myslí: když si pšouknem, umíme dělat, že jsme to nebyli my.
Výjimeční nejsme! Zvířata mohou mít duši! Avšak, myslím, že o ni nestojí, což souvisí s druhou otázkou: „Co bude po smrti?"
Nejprve uvedu krátký příběh, který mi vyprávěl kamarád, věřící katolík.
Jeho známý, který byl téhož vyznání, se na sklonku svého života hněval, že jeho tatíček a matička mu dali do vínku víru v Boha a tím i život věčný. Logicky si také pokládal otázku, co bude po smrti?
„To to bude pořád takhle a navždycky?“ ptal se sám sebe.
Jelikož se té věčné posmrtné bídy zalekl, rozhodl se, že se nechá zpopelnit. Aby si svůj konec nadobro pojistil, napsal ve své poslední vůli: urnu se svými zpopelněnými ostatky odkazuji Kosteleckým uzeninám.
Proč zrovna Kosteleckým uzeninám? Podíváme-li se do věrouky, je pohřeb žehem sice povolen ale:
musí být podle Vatikánu především uložený na posvátných místech k tomu určených, tedy například na hřbitovech nebo v kostelích. Uchovávání popela zesnulého doma je podle církve nepřípustné. Povolit ho může ve výjimečných případech.
Už je tedy jasné, proč odkázat popel se svými ostatky Kosteleckým uzeninám?
Babišovy Kostelecké uzeniny dávají záruku, že budete mít po smrti pokoj.
Dobrou chuť!
