Kandidáti katechumenátu, jejichž křest se předpokládá o Velikonocích 2020 budou přijati do katechumenátu při bohoslužbě slova, která se bude konat v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 8. června 2019 v 16.30.
Tak stálo na pozvánce pro všechny, kteří se rozhodli státi se křesťany a ve své víře následovat Krista. Do katedrály se měli dostavit se svými ručiteli, kteří měli církvi zájemce představit. Tím ručitelem jsem měl být já.
O této volbě lze prohlásit jediné: katechumen lepší ručitele. Jsem křtěný, leč má víra je, řekl bych, širokorozchodná, kromě Ježíše Krista věřím též v Karla Marxe a krom království božího na zemi věřím i v komunismus. Kdyby pan kardinál Duka znal mé pomýlené názory, jistě by mne za ručitele nepřijal.
Myslím to dobře, jsem toho mínění, že podíl Karla Marxe na polidštění kapitalismu je neoddiskutovatelný. Co se týče komunismu, představuji si jej jako království boží na zemi. Krom samotného pána Boha by mohl mému přesvědčení rozumět i náš farář, který je Polák a tam prý členové PSDS (polská sjednocená dělnická strana) byli zároveň i křesťané a před kostelem se křižovali. Optimistický náhled do budoucna je po krátké apokalyptické peripetii společný oběma konfesím. Svá mínění jsem na obřadu neventiloval, navíc katechumen tyto mé názory nesdílel.
S katechumenem jsme však sdíleli společný názor, že je to celé politická akce a že pan kardinál chce v přímém přenosu celému národu ukázat, že církev roste. Také to, že se příliš snaží vloudit se do přízně mocných, mu na bodech nepřidalo. Já jako křesťan a zároveň marxista jsem byl pohoršen, když označil demonstrující odboráře za lůzu. Navzdory všem těmto výhradám jsme přece jen šli.
U brány Pražského hradu na nás čekaly hordy turistů a ostudné turnikety. Znovu jsem se rozvzteklil: „Co nás sem tahaj!“ zahřměl jsem do bran Hradu, až mne musel katechumen uklidňovat. Po uklidňovací pauze jsme mohli pokračovat dál. Konečně jsme stanuli před branou samotné katedrály, její vchod byl ohrazen zábranami; na jedné z nich se skvěl nápis, že katedrála je pro veřejnost uzavřena, že se zde koná přijetí do katechumenátu. Ukázali jsme doklad, že jsme to my, kdož jsou oprávněni vstoupit a vešli jsme.
Obklopil nás důstojný tichý klid katedrály. Jako bludní Holanďané jsme obcházeli vznosné prostory chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a hledali v jaké jeho části jsou shromážděni ostatní katechumeni. Nakonec jsme znaveně usedli do jedné z lavic a nechali události volně plynout. Lidí přibývalo, a tak jako my, i oni tápali. Naše tápání přerušil hlas ceremoniáře, který dal pokyn, abychom udělali podél vchodu a po obou stranách chrámu půlkruh. Po té následovalo poučení o průběhu obřadu.
Pokud by se chtěl pan kardinál chlubit, že církev roste, měl by čím. Bylo zde asi sto padesát těch, kteří chtějí následovat Ježíše Krista. Tím množstvím jsem byl překvapen. Hosana, takový čin musí být řádně zdokumentovat! Požádali jsme pana faráře, který sem následoval své ovečky, aby nás vyfotil. Tímto mu děkujeme. Pomalu se blížila hodina „H“. Do chrámu měl přijít pan kardinál.
Přesně v 16:30 vkráčel arcibiskup pražský Dominik Duka v červeném kardinálském rouchu. Po krátkém pozdravení začal obřad, v němž jsem měl já spolu s ostatními ručiteli náročný úkol: „Můžete prohlásit na své svědomí, že tento žadatel (tato žadatelka) přichází s dobrým úmyslem?“ ptal se celebrant. „Ano,“ zněla naše odpověď. Spolu s ostatními ručiteli jsem toto zvládl.
Následovalo označení křížem. Pan kardinál přistoupiv ke každému z katechumenů, udělal mu na čele kříž a pravil: „Víte, že znamením křesťanů je kříž Pána našeho Ježíše Krista, protože se chcete stát křesťanem, přistupte, abych vás tímto znamením ve jménu církve označil.“ Byla to magická, dojemná a zároveň i radostná chvíle. Tu jsem zapomněl na všechny výhrady, které jsem celému obřadu měl a byl jsem šťastný, že se něčeho takového mohu účastnit.
Uplynula snad hodina, než byli všichni žadatelé označeni. Dost náročný úkol pro pana Kardinála, jemuž je sedmdesát šest let. Po modlitbě byli katechumen spolu s ručitelem uvedeni do shromáždění věřících. Kráčeli jsme ve slavnostním průvodu za křížem a Písmem svatým do přední lodi katedrály. Usedli jsme, zazněly svatovítské varhany a začala bohoslužba slova. Pan kardinál mimo jiné zmínil, že modlitba Páně - Otčenáš se zatím měnit nebude.
Znovu se katechumeni sešli s nejvyšším představeným katolické církve v Čechách při předání knihy Nového zákona: „Dáváme vám písmo svaté a přejeme vám, abyste v něm vždycky našla světlo a útěchu.“ S prosbami za katechumena a závěrečnou modlitbou obřad skončil a my tak mohli jít ve jménu Páně na zahradu Arcibiskupského paláce na malé pohoštění.
Žádná barnumská akce s účastí sdělovacích prostředků se nekonala, naopak obřad byl důstojný a povznášející. "Jak praví Matouš: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." S Božím požehnáním se jsme s katechumenem vrátili do našeho domova.
Otázka pro vás: „Kdo byl katechumen?“
