Přišel mi mail: Nevím, kdo jste, ale jen jsem Vám chtěl oznámit, že otec, se kterým jste si tady psal, 5. 6. 2022 zemřel. Nějak už se v tomto světě necítil… Přeji Vám hezký zbytek života. Syn otce.“ Smrt...
Přítel se jmenoval Honza, byl možná o něco starší než já. Seznámili jsme se v roce 2007 v útočišti pro nápravu alkoholiků v Jemnici (v době Julínkova a Cikrtova vydírání poplatků). Byl to tehdy člověk plný energie, bláznivých nápadů a heroického entuziasmu. Na terapiích i mimo ně byl vášnivým diskutérem.
Měl schopnost, kterou já postrádám, dát se okamžitě s každým do řeči, pokud chtěl, dovedl na na sebe strhnout pozornost. Byl to velmi bezprostřední a skvělý vypravěč, aby také ne, vždyť byl z Vanglu. Vangl se říká Ivančicím, odkud pocházel i Vladimír Menšík.
Ve svém domácím studiu experimentoval se zvukem. K jeho bláznivým nápadům, o kterých nám vyprávěl, patřilo například to, že na své matce testoval účinek ultrazvukového vlnění. „Byl jsem zvědav, co to s ní udělá,“ vyprávěl s lišáckým výrazem v očích. Tuším, že si toho vůbec nevšimla.
Několik dní před Vánocemi roku 2007 se naše cesty rozešly. Střízliví a plni chuti do života jsme se vrátili zpátky mezi „normální“ lidi.
Občas jsem si na něj s úsměvem vzpomněl, když mi tu náhle z ničeho nic, přesně 27.6. 2021, přišel přišel mail tohoto znění:
Pokud je tento e-mail ještě aktivní a jeho původní vlastník je stále mezi živými
a jmenuje se Honza, pak tohoto člověka radostně a upřímně zdraví taky Honza (z Moravy).
Jsem dávný známý z cesty - necesty z pekla - nepekla do světa – nesvěta.
Kontrola pro upřesnění, že tato zpráva dorazila do správných rukou :
„Společnost přátel Bruno Herringa“ v Prázdninové příhodě.
Otázka - co si toho dne hrdinova matka omylem namazala na chleba místo sádla ?
( odpovězte prosím čitelně a hůlkovým písmem, děkuji AA - Honza ).
Odcházím na zahradu přijímat nebeské chvění. Zároveň jsem zvědav, jak
dopadne můj dotaz.
Chvíli jsem tápal od koho ten mail může být. Že bych v někom ze Společnosti přátel Bruno Herringa, ve skutečnosti se tento "avatar" jmenoval Gröning, zanechal tak hluboký dojem, že by se mi ozval? O tom jsem pochyboval. Pravda je, že jsem s tímto společenstvím byl před lety na duchovním soustředění v Beskydech, jenže už po dvou dnech „duchovního teambuildingu“ jsem utekl. Své zážitky jsem pak popsal v povídce „Prázdninová příhoda“. Nebeské chvění, byl "joke" na nějakou událost, kterou jsem v ní v této souvislosti popsal.
Odpověď na otázku - co si toho dne hrdinova matka omylem namazala na chleba místo sádla, byla:
„Mast sedmi bylin!“
Správnou odpověď jsem odeslal a dál jsem tápal v paměti, kdo to může být. Ještě, než mi přišel mail odhalující totožnost neznámého, jsem s jistotou desetinásobku věděl, že to je můj kumpán z blázince, Honza. Vzpomněl jsem si, že jsem mu po našem vypuštění z tenat léčebny poslal nějaké své povídky.
Obratem mi přišla odpověď, kde se ještě ptal, jestli mám blog na idnes, což jsem potvrdil. Byla doba koronavirová. Psali jsme si nezávazně o všem možném. Pochopitelně jsme narazili i na Covid. Napsal, že již dříve předvídal, že přijde nějaká pandemie, přišla prý o něco dříve než předpokládal, "ale asi mají naspěch". Názor na běh světa se snažil utvořit na základě různých mínění a proudů, tedy i těch, které tvůrci jediné Správné a nezvratné koncepce určené dolnímu lidu nazývají konspirační teorie. V bodě, zda očkovat či ne, jsme se neschodli, leč rozdílnost našich protichůdných názorů nebyla pro naši komunikaci „směroplatná“.
Ve svých dopisech psal o jakémsi Plánu, jenž se mocní pro obyvatele naší planety snaží realizovat. Nebylo těžké vydedukovat, že v plánu se jedná o redukci obyvatel Země, v podobném duchu uvažoval i Egon Bondy, když tvrdil, že vlády se od devadesátých let zmocnila globální finanční oligarchie, tento stav společně s ideologií nového liberalismu považoval jako největší nebezpečí pro lidstvo.
Po novém roce naše korespondence ustávala. Letos 8. února napsal, že ho propustili z JIPky, dostal Covid, cítil se sice zesláblý, ale radoval se, že tu mrchu porazil:
„Údajnou vakcínu bych si nedal i kdybych měl zakalit.“
Domníval se, že si myslím, že by si měl pobyt v nemocnici zaplatit. To jsem si rozhodně popřel: „Zaplať bůh, že tenhle relikt, do určité míry bezplatného zdravotnictví z doby socialismu, ještě zůstal,“ psal jsem mu v dopise směr Vangl. Poslal mi odkaz na článek o Havlovi ze Svobodných novin, tehdy šel ještě otevřít…
Tak jako většina alkoholiků, jímž byla odebrána droga, která dělá svět snesitelnějším, pátral po Smyslu. Nenalézal. Albert Camus v Mýtu o Sisyfovi napsal: „Existuje jeden opravdu závažný filosofický problém: to je sebevražda. Rozhodnout se, zda život stojí nebo nestojí za to, abychom ho žili, znamená zodpovědět základní filosofickou otázku.“
Honza, přítel z Vanglu a Jemnice, odpověď pro sebe znal. Znal ji i ten člověk, který v pondělí 6.6. skočil ze žampašského mostu, jehož výška je 41,73 m:
Lépe je nebýt.
Syn otce dál píše:
„Doktor říkal, že s největší pravděpodobností šlo o infarkt. Od minulého týdne nejedl a chlastal. Takže tentokrát už byl moc zesláblý a stejně by to dřív nebo později muselo přijít.“
Tož sbohem na Věčnosti starý brachu. Kéž se tvé prognózy nenaplní…
„Už jenom nějaký bůh nás může zachránit“ Martin Heidegger
