Posilněn nepříliš kladnými recenzemi, z nichž ta od Kamila Filly: „Filmový Havel je loutka bez mozku, zbyly jen žlázy běhající za ženskými,“ byla ta nejdrsnější, jsem se vydal na vlastní oči přesvědčit, co je na tom pravdy.
Záporný ohlas ovlivní více než kladné hodnocení. Na tomto principu jsou postaveny celé politické kampaně, tudíž bych lhal, že jsem k filmu přistoupil nepředpojatě. První záběry jsem vnímal prizmatem nepříznivých kritik. Navíc můj vztah k Václavu Havlovi bývá občas rozporuplný. Házet však na Havla veškerou vinu za polistopadový vývoj a všechna svoje zklamání, je sice poněkud nečestné a nesportovní, někdy to však pomůže. No nic, vyklopil jsem nekřesťanskou sumu za lístek, tak film dokoukám, i kdyby to bylo sebevíc blbé.
Začátek, ještě před titulky, byl jaksi zmatený. Záporné kritiky měly pravdu, říkal jsem si. Po zmíněných titulcích začal film a já mu pomalu přicházel na chuť. Ve Viktoru Dvořákovi jsem skutečně viděl Václava Havla, Martin Hofman jako Lanďák byl tutovej a Anna Geislerová jako Olga uvěřitelná. Adrian Jastraban zpodobnil Alexandra Dubčeka jako politika se snad až příliš měkkou povahou. Dubček byl člověk minulosti. Milenku Annu Kohoutovou si zahrála krásná Bára Seidlová, není divu, že Havel této ženě propadl, jako já se postupně propadal do dějů na filmovém plátně.
V titulcích jsou uvedena jména herců, jména skutečných historických postav jsme si museli domyslet. Je to dobře nebo špatně?
Zajímalo by mne, jak asi může vnímat film divák, který není v obraze a jména disidentů i okolnosti vzniku charty jsou mu neznámé. Obávám se, že hlavně mladí jsou na tom se znalostmi podobně jako Oldřich Kaiser alias Karolina Kaiserová při zkoušce znalostí o událostech roku 1989. Možná znají Václava Havla, ale ostatní postavy jim nic neříkají. Lidé, kteří budou film sledovat ve světě, jsou na tom podobně. Pro ně je to film, stejně jako pro nás například Attenborroughův Gándhí. Namísto lpění na přesných historických faktech, hledání jednotlivin a čekání na Havla jako Člověka z mramoru, zde vidí člověka chybujícího a pochybujícího, který i přes všechny své úzkosti na sebe bere zodpovědnost. Pro mě je to zásadní sdělení filmu, který naštěstí nepůsobí pateticky a přesto, když jsem odcházel z kina, jsem jakýsi patos pociťoval. Dokonce snad i hrdost.
Odsudky nechme kritikům. Havel je prostě dobrej biják.
https://denikreferendum.cz/clanek/31474-filmovy-havel-jeloutka-bez-mozku-zbyly-jen-zlazy-behajici-zazenskymi
