Každý si tento pojem vykládá jinak. Technokrati musí postavit megalomanský projekt, aby po sobě zanechali věčnou stopu, lidé chránící životní prostředí si dělají starost, aby po nás zůstala zdravá planeta.
Signifikantní pro technokratický projev je vyjádření bývalého starosty města Jílové u Prahy ve sporu o dálnici D3: „Pokud nepřistoupíme na tvrzení, že kolem dálnice je všechno špatně, můžeme dojít k tomu, že se nemusíme bát ,betonu a řevu motorů‘, ale můžeme se těšit na zajímavou dopravní stavbu citlivě vedenou krásnou přírodou Posázaví tak, jak to můžeme vidět u podobných komunikací například ve Švýcarsku.“
Druhý pohled je diametrálně odlišný: vidí dálnicí zničenou krajinu Posázaví, namísto přírody, ve které si můžeme oddechnout, kde lze najít klid, zde bude ostrý zářez do krajiny, kde se kvůli nepřetržitému proudění automobilů nedá žít.
Sněmovna jedná o novém stavebním zákoně. Také zde je odlišný pohled na věc. Pravda je, že na stavbu rodinného domu je potřeba spoustu razítek. To, že pro zákon horují předseda hospodářské komory Vladimír Dlouhý nebo předseda České komory architektů Jan Kasl, nic dobrého nevěstí. Zákon bude zřejmě určen developerům, aby mohli zaplevelit města dalšími a dalšími pochybnými monstry.
Správci národních parků se naopak tohoto zákona děsí.
„V současné době jsme svědky další vlny enormního tlaku developerů na krkonošskou a podkrkonošskou krajinu. Pokud by Správa KRNAP přišla o jednu ze svých klíčových kompetencí v ochraně přírody tak, jak to předpokládají hospodářským výborem schválené pozměňovací návrhy, už zanedlouho by se stala jen správcem laviček a bezcenných trávníků uprostřed džungle apartmánových domů,“ konstatoval Robin Böhnish, ředitel Správy Krkonošského národního parku.
Celý plán stavebního zákona, jak je představován, připomíná syžet Pána prstenů: jeden prsten vládne všem - jeden úřad vládne všem (jedna žádost, jedna budova, jedno razítko). Což o to, bylo by to hezké, ale každá dobrá myšlenka se dá vždycky zkazit, aby to dopadlo jako vždycky.
Na každý volný plac v Praze si developeři brousí zuby. Na začátku 90. let mi jeden známý sdělil, že dělá developera. Naprosto jsem v té době nevěděl, čím se vlastně živí. Pamatuji, že to řekl jaksi rozpačitě. Už chápu tu rozpačitost, přece jen měl o svém povolání jakési pochybnosti. Myslím, že už to dávno nedělá. Správný technokrat nesmí pochybovat, musí mít jasný cíl: budovat!
Zatímco ochráncům přírody stačí řetěz za pár korun, kterým se přivážou ke stromu, technokrat pro své dílo potřebuje miliardy, aby svým projektem obtiskl své ego do historie. Ve svém svatém nadšení bourají staré a budují nové. Nové budovy, nové kanceláře, nové bulváry, ale sehnat byt za rozumnou cenu, jde těžce. Proč? Nic se na tom nevydělá.
To, že technokrati a ochránci přírody mají odlišné priority je celkem jasné, je také jasné, kdo má navrch. Navrch má to, co přináší zisky. Podnikavci se pochopitelně chopí například solární energie, když jim to něco vynese.
Celé ekologické hnutí založeno na něčem odlišném: na neziskovosti a spravedlnosti. Ekologové dokonce žádají nejen zdravé životní prostředí, ale i sociální spravedlnost, změnu systému. Žádají neziskovost! V očích "slušných" jsou tak pokládáni za marxisty - leninisty a škůdce. "Klimatičtí aktivisté chtějí firmy „vyhladovět“ už i v Česku", viz. krásný název blogu paní Lhotské. Ztroskotanci a samozvanci jsou stále s námi, nikam neodešli, jen si nyní říkají ekologové.
V době koronakrize se svět zastavil. Možná mnozí při lockdownu zjistili, jak je jejich okolí nádherné, a že by byla škoda zjizvit jej dálnicí nebo developerským projektem.
Bylo by dobré, aby to tak zůstalo i po nás.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/poslanci-by-mohli-zacit-schvalovat-novy-stavebni-zakon/2032390
https://www.obnovitelne.cz/clanek/1591/novy-stavebni-zakon-ohrozi-vzacnou-prirodu-varuji-ekologove-ci-vedci/?utm_medium=sekce-z-internetu&utm_source=www.seznam.cz
https://plus.rozhlas.cz/nesmime-se-bat-a-musime-do-toho-riznout-komentuje-dlouhy-schvalovani-noveho-8484723
https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770132
