Zevlingové děti – budoucnost našeho národa?

Možná je také potkáváte – často jsou zašití na odlehlých místech, jindy je najdete v parku na lavičkách, někdy jsou mírně ovíněni a pokřikují po okolí či alespoň z legrace kopou do odpadkových košů. Ne, nemluvím kupodivu o bezdomovcích.

Často jsou to děti. Alespoň podle zákona. Vídáme je s manželkou z okna paneláku, jak u betonové skruže před školou poposedávají, postávají, cigaretka střídá druhou, jejich rozhovory se motají stále dokola kolem v podstatě nicotných věcí. Pokud si povídají. O polední přestávce jsou tu opět. A po skončení školy vysedávají dlouho do noci.

Vídám je, když jdu z práce na zcela opačném konci města. V parku mají svoji oblíbenou lavičku a často si k večeru přikoupí dvoulitrovou plastovou láhev levného stolního vína, aby neseděli jen tak naprázdno.

I když jdu v sobotu lesíkem na nákup – sedí v závětří hotelu, pokuřují, lahev piva po ruce rovněž nechybí. Všechny tyhle mladé lidi od bezdomoveckých denních rituálů dělí jen to, že díky rodičům nemusejí žebrat, a že mají kam jít v noci se vyspat (pokud zrovna ten den není nějaká pařba a nekalí se až do rána).

Dokonce pro tento způsob trávení času mají svůj termín – zevling. Odvozeno od slova zevlovat. No dobře, jako mladí jsme se také různě poflakovali, ale ne celý den. Spousta z nás měla nějaké záliby – jeden dělal sport, druhý kroužek, třetí hudbu, čtvrtý maloval. A i když zbyli jen ti „chuligáni“, stejně jsme spolu podnikli alespoň nějakou akci a vyrazili aspoň někam na výlet. Sedět na zadku celý den na jednom místě, to by nás brzy svrběly nohy.

Ale možná se mýlím, je to možné. Třeba z těchto zevlingových dětí skutečně roste elita národa. Jak tak člověk zaslechne úryvky jejich rozhovorů, docela ho překvapí, že mají někdy čas sledovat televizi – ale skutečně, oni vědí, jaký právě běží seriál na Nově, a kdo koho v džungli našel.

Možná skutečně tento styl života vede k moudrému rozjímání a nadhledu, které jsou tak potřebné v osobním rozvoji a zvyšují kvality jedince.

Jenže nevím jak vám, ale mně osobně spíš přijde, že ti mladí lidé jen zbůhdarma utrácejí čas, který by mohli věnovat něčemu užitečnějšímu. A nemusí z nich být zrovna nositelé Nobelovy ceny, stačilo by, kdyby mezi nimi byl příští Jágr. Jenže ten asi netrávil dospívání zevlováním.