Software na cokoliv

Potřebujete napsat knihu? Scénář? A tím pádem se proslavit? Není problém, stáhněte si příslušný software a je to. Jen abyste nedopadli jak Pat a Mat. I když, tihle dva by dnes byli za celebrity.

Kdysi dávno jsem také já studoval. A v rámci studia jsme měli psát synopse, náměty a scénáře. Otravná práce, věřte mi. V podstatě jen vypisujete postavy, zda jde o exteriér či interiér s upřesněním, zda jde o záběry u moře, či doma v chudé kuchyňce, a dialogy. Nuda, těžká nuda.

Jenže už tehdy v Americe přišli na to, jak vyjít vstříc všem snaživcům a psavcům. Za mírný poplatek jste si mohli stáhnout nebo nechat na CD poslat poštou prográmek, který scénáře v podstatě psal za vás.

Stačilo jen vyplnit postavy a jejich jména, prostředí, na jaké téma vedou dialog – a vybraly se fráze ze zvolené oblasti. Ještě šlo u upgradovaných a vylepšených verzí zvolit typ konfliktu, který se v dialogu řeší – milenci, milostný trojúhelník, homosexuální pár, výchova dětí, problém s babičkou – na vše existují příručky a standardní typy frází a vět.

A protože koumáci chtěli vydělat ještě trochu víc, přišli i se softwarem na psaní knih. Kdepak najímat si levné začínající pisálky na sepsání nepodstatných odstavců s popisy, jako to provozovali poté, co se proslavili, Mario Simmel či Wilbur Smith. Ostatně, v Americe jste placení za počet slov, a oni jich potřebovali na jednoduchý příběh co nejvíc.

Nový software na psaní knih ocenily rovněž Danielle Steelová či Rosamunde Pilcherová, a pak i pohrobci Roberta Ludluma, kteří se snaží psát jako on, v jeho stylu, ale tenhleten software bohužel jednu věc neumí.

Neumí totiž být originální. Dá se do něho nacpat jen omezené množství slov a frází, situací, a navíc těch, jež už byly někdy někde nějak použity, a to i ve slavných filmech či knihách. Software dokáže tyto texty různě kombinovat, přeskupovat a skládat, ale originalitu nezaručí. Takovým knihám pak chybí duch (pro věřící) nebo šmrnc (pro ateisty), to, co činí z knih určitého autora právě ty jedinečné skvosty.

Když se dnes podíváte na knihy nabízené v knihkupectvích, snaží se vás ohromit svou tloušťkou. Nevěřím, že lidé, kteří tyto knihy kupují, je někdy i celé přečtou. Možná přeskáčou (jako se dělo se Šifrou mistra Leonarda), něco přelistují, jindy je příběh nezaujme a skončí na začátku knihy.

Některé tlusté knihy jsou tlusté právě proto, že sem autoři vrazili kusy textů z psacího softwaru: tuhle popis krajinky, jinde popis nějaké osoby, rozplývání se nad krásami přírody či nějakého města... Nebo dialogy o ničem, jež by napsal náš čtyřletý syn, když si hraje s autíčky a Bořkem a Týnou. Tedy, to bych urazil syna, protože jeho dialogy mezi autíčky, Bořkem a Týnou jsou vysoce originální, z oblasti mystiky. („Kam pojedeme, Bořku?“ – „Metrem A na Želivského a pak další stanice je Německo.“ – „A pak v Paříži musíme vylézt na Ajfujovku. Jenom nevím, jestli tam vyleze i ten lední medvěd.“ – „Tak já vezmu kravičku a Scooby Doo, oni zaženou duchy a pak si sundáme masku.“ atd. atd. Tohle by Rosamunde ani Danielle nenapsaly.)

Jiné tlusté knihy jsou tlusté zase z jiného účelu, aby mohly být co nejdražší (minimálně dvě tři stovky, než skončí v Levných knihách za 39 korun). Proto se používá co největší velikost písma a co nejsilnější papír. Ale to už jen tak pro úplnost.

Nebo stačí se jít podívat na některé nejlépe české filmy. Podezřívám tvůrce, že do softwaru vrazí klíčová slova „chudá kuchyňka“, „mladá ambiciozní žena“, „zakřiknutá matka“, „despota druh“, „dialog u oběda“ a mají vystaráno. Případně „hysterická dívka“, „podivná smažka“, „upíři“.

Ne že bych sám neocenil software třeba na psaní DVD recenzí, jež sem tam píšu. Ono je to totiž taky na jedno brdo. Text děje by se automaticky převzal a zkombinoval z nějakých on-line databází (IMDb, ČSFD, ČFN apod.) a pak už bych jen doplňoval kolonky Formát obrazu, Formát zvuku, Titulky, Bonusy (Ano / Ne / Jaké). A verdikt.

Ostatně ve Wordu najdete takové malé aplikace na sepisování formulářů, žádostí, vzorové dopisy na úřady zde najdete, i to je dobrá cesta.

Jenže ten duch či šmrnc by chyběl a chybí i tady. Originalita. Nápady. Pohrávání si s jazykem, jak to uměl třeba Karel Čapek. Žonglování se slovíčky. Dvojsmysly. Vtípky a sarkasmus, cynické poznámky. Depresivní popisy. Odlehčené saturninovštiny.

Jen je otázkou, zda dnes, v době předžvýkaných seriálů (i zde autoři uplatňují v hojné míře příslušný software), knih a textů v novinách a časopisech někdo vůbec o nějakou originalitu stojí. Zda by ji vůbec dovedl ocenit, zda by si oněch hrátek se slovíčky vůbec všiml. Jestli lidem nestačí právě jen ta omezená databáze několika málo slov a frází, aby byli šťastní.