Kdo si přečetl na Britských listech před zhruba měsícem recenzi na Vratné lahve, možná ho popudilo tvrzení, že otec a syn Svěrákové opisují ze zahraničních filmů. A že podobnou praxi dělají čeští filmaři moc rádi. Musím však s podobným tvrzením jen souhlasit.
Uvedu jen dva příklady. Možná je málo známé, že režisér Petr Zelenka má kulturní styky s Francií. A tak nepřekvapí, když zjistíme, že základní myšlenka jeho filmu Příběhy obyčejného šílenství (milostný vztah ke krejčovské panně) najdeme skoro doslova ve francouzském snímku Monika (Monique) režisérky Valérie Guignabodet, který byl natočen podle divadelní hry v roce 2001 a měl premiéru roku 2002.
Oficiální text distributora představuje příběh takto: „Milostná touha se po letech vytrácí. Takovou zkušenost mají i Claire s Alexem. Jejich manželství, jako tisíce jiných, sklouzává k rutině. Claire si najde milence, Alex si koupí milenku. 55 kilogramů silikonu a dalších materiálů – prostě zázrak moderní techniky. Má ideální míry, je sexy, tichá, nepláče a neruší u televize. Jmenuje se Monika a je tou nejbáječnější ženou v Alexově životě. Ale pravé ženské rty umí ještě stále dělat zázraky.“ Jen pro připomínku, Příběhy obyčejného šílenství byly natočeny roku 2005 podle dva roky staré divadelní hry Petra Zelenky.
A nyní malá hádanka. Oficiální text distributora k jednomu zatím nejmenovanému filmu: „Kdysi tak šťastné Janovo manželství se pomalu začíná hroutit, když jeho žena Barbara zjistí, že nemůže mít děti. Utajované rodinné drama je nečekaně zastíněno katastrofou mnohem většího rozměru: vypuknutím druhé světové války. Rodinu přitom ohrožuje také s Němci kolaborující policajt Jodla, který tajně miluje Janovu ženu Barbaru a vyhledává její přítomnost. I přes nebezpečí, jež mu hrozí, poskytne Jan ve svém domě tajný úkryt mladé Židovce, Regině Liliensternové. Právě s ní se po čase intimně sblíží.“
Stačí si jen prohodit mužské a ženské role a vypadá to jako snímek Musíme si pomáhat, viďte? Ten měl premiéru v březnu 2000, zatímco onen výše zmíněný až v listopadu 2000, to je nutné přiznat. Avšak onen výše zmíněný vychází z literární předlohy spisovatelky Hanny Krallové, jejíž příběh vychází ze skutečné události a která jezdí na semináře a studijní pobyty do České republiky již od roku 1995. Přičemž její první český překlad knihy o osudech židovského obyvatelstva za druhé světové války – Tanec na cizí veselce – vyšel roku 1997.
A ještě tedy je nutné říci, o jaký film se jedná – je to Daleko od okna polského režiséra Jana Jakuba Kolskiho.
