Jak se mění význam slov

Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.

Éra změny významu slov k zakrytí nepříjemných skutečností má v posledních letech zelenou. Slovem láska už se nemyslí něžný a romantický cit, ale většinou náhodný sex. Slovo jako čest je vyhrazeno maximálně bláznům, a slovo poctivost se spojuje s jogurty a polévkami z pytlíku.

A to není nic proti zdrobnělinám – kolikrát člověk slyší od slečny v tramvaji, že si musí nabít mobílek. Podle novináře Josefa Chuchmy zahájil u nás éru pochybných eufemistických zdrobnělin Václav Havel:

„V polistopadové době… mor zastíracích zdrobnělin nejspíš spustil Václav Havel, když začal říkat, že chodil a chodí do hospůdek, což není nic jiného než normální hospody, kde se pije, jí, kouří a vedou řeči, chcete-li chlastá, hulí a kecá. Neochota a nakonec i nemožnost pojmenovat skutečnost pravými jmény, přesněji její podstatné rysy, začíná u takovýchto jazykových ,něžností’, jež se týkají záležitostí okrajových.“ (Vyšlo v MF Dnes.)

A což teprve zastírání pravého stavu věci náhradními slovy, která nezní tak drsně! Ačkoliv se všude ve světě a vždy v historii říkalo cikáni a policejní vyhlášky pamatovaly a mnohde dodnes pamatují na jejich způsob života, dnes se musí říkat Romové a máme se tvářit, že něco jako romská kriminalita neexistuje a stydět se za to, že si v tramvaji držíme při nastoupení tohoto etnika peněženky.

Invalidům se v některých zemích Evropy musí říkat „lidé s pozměněnými schopnostmi“. Podobné extrémy v politické korektnosti vedly v roce 1994 k vydání The Official Politically Correct Dictionary and Handbook, který najdete přeložený do češtiny na internetu pod názvem Společensky nezávadná mluva.

Jednotlivá slovníková hesla, jako např.:

bláznivý, nepřípadné, emocionálně svébytný,
blbý, nepříp., alternativně inteligentní,
bezdomovec, nepříp., nedoubytovaný,

jsou občas doplněna i praktickou ukázkou, jak by měly změnit všechny již napsané knihy, aby vyhovovaly současnému politickému vkusu.

Například říkat slovo „bratr“ nadřazuje mužský tvar, proto je slovo „bratrstvo“ nepřípustné, a mělo by se říkat „sourozenectvo“. Takto upravený tvar by pak měl být reflektován třeba v Záhadě hlavolamu Jaroslava Foglara: „Druhá strana se nám směje, každý má na nás plno vtipů a Dlouhé Bidlo ze Sourozenectva Kočičí pracky na nás už skládá nějakou písničku...“

Místo deviace by se mělo říkat svébytné sexuální zaměření, místo almužna, kde je ve slově obsaženo maskulinní slovo „muž“ je lepší tvar „alženana“, místo „homologovat“ příště použijte „gaylogovat“, a pokud jste zfetovaní, lze říci „chemicky unavený“.

A protože se vlastně nesmí říkat ani slovo „cikán“, bude nutné přepsat i Babičku Boženy Němcové. „Jen když se jednou do roka přihodilo, že se sociálně neintegrovaní občané bez trvalého bydliště v sadu ukázali, tu se babička ulekla. Honem vynesla jim jíst ven a říkala: ,S užitkem bývá, vyprovodí-li je člověk až na rozcestí.'“

Nemyslete si, tenhle slovník byl sice myšlen původně jako fór, ale nyní Tureckem otřásá menší aféra, kdy byla křesťanská Bible přeložena korektně vůči muslimům. Takže nikoliv „Byl pokřtěn ve jménu Boha Otce a Syna a Ducha svatého,“ ale „Byl očistně omyt vodou ve jménu Alláha, jeho proroka a Ducha svatého“. Vsaďte se, že brzy dojde i na tu Babičku a nejen Němcová se ještě bude divit!

Ve Spojených státech přišli konzervativní studenti na to, že jedinou účinnou obranou proti pozitivní diskriminaci – v jejímž rámci jsou studenti přijímáni na univerzitu na základě barvy pleti jako za apartheidu – je satira. Tak jako programy afirmativní akce, které automaticky snižují přijímací požadavky pro příslušníky etnických menšin nebo ženy, i konzervativní studenti otevřeli stánky, kde prodávali čajové pečivo za 1 dolar mužům, 50 centů ženám a 25 centů Afroameričanům.

Mimochodem, v Británii se rozjela kampaň za bezpečný sex, protože podle průzkumů se zjistilo, že roste počet HIV nakažených mezi heterosexuálními páry, a to víc, než mezi homosexuálními. Britové žijí promiskuitně, udělá se kampaň. Nikdo už nechtěl slyšet, že za tento růst může vlna imigrantů z Afriky, která si nemoc přinesla s sebou. O tom se na vládní a společenské úrovni nemluví. Je to neslušné, xenofobní a rasistické. Fuj. Uděláme kampaň.

A tak je to se vším – místo aby se řešily skutečné problémy, řeší se Potěmkinovy vesnice. Asi jako ve filmu U pokladny stál, kde potřeboval hlavní hrdina na revma bahno, a dostal zubní protézu.

Svět se zbláznil a vše je naruby. Člověk aby se bál poškrábat na zadnici, že se tím dotkne nějaké multikulturní menšiny, a přitom ho jiná multikulturní menšina vesele okrádá. Jedni si platí lístky do MHD, ale existují skupiny, kterým se revizoři vyhnou obloukem. Všichni jsme si přece rovni. Neexistují muži a ženy, ale osoby. Co dokáže muž, zvládne žena – třeba fárat v dolech nebo uběhnout100 metrůza 9,58 sekund. Není pravda, že tělo ženy je slabší a jinak uzpůsobené. Sice je současný ženský rekord na100 metrů„jen“ 10,49 sekund, ale ženy to chlapům brzy natřou, jen co genderová revoluce smete všechen rozum.

A stejně tak se vyřeší problém s cikány i Romy, protože přestanou – alespoň ve slovnících – existovat. Kdo se bude bránit zlodějům a násilníkům obecně, bude popotahován (jak se děje již dnes), neb mohl útočníka zranit! Postavíme svět na hlavu a vše bude naruby...

Přitom to začíná u slov. Jejich skutečný význam se vyprazdňuje. Z reklam se na nás hrne hromada, lásky, přírody, vody z hor, květinových vůní, maminek, co vědí, že už nevšímáme, jak to falešné a jak se nám to snaží říct jediné. Blbečku, kup to!

Snad se význam slov někdy vrátí. A snad to nebude jen v Harry Potterovi.