Atraktivní tržnice v ugandském letovisku Fort Portal voní exotikou. Chodci, vozíky, krávy a kozy se pohybují několika směry. Hlavy žen zdobí vysoké ošatky s čajovými lístky, ovocem i vyděšenou drůbeží. Na zrezivělých bicyklech odvážně kličkují muži, po zuby obtěžkáni umělohmotnými kanystry na vodu a trsy zelených banánů. Bosé děti nesou v náručí mladší sourozence a zvědavě okukují bílé návštěvníky.
Trh ve Fort Portal - UgandaRadka Lindourková
Pouliční prodavači smaží na chodníku banánové placičky, v rychlosti uplácané špinavýma rukama. Pak hbitě přistrčí stoličku, protože vrcholem neslušnosti je jíst za chůze.
Nevábné syrové maso a krvavé vnitřnosti přetékají přes prodejní pulty, lákají hejna velkých barevných much a potkany. Jakýsi chlapec je tluče dřevěnou násadou a to s takovou razancí, že létají do výšky nad rozbahněnou zem.
Součástí tohoto chaosu jsou téměř jeden metr vysocí čápi marabu. Svými nezaměnitelně mocnými zobáky okupují místní skládky a zdechlinu pohozenou opodál.
Ženy vaří nad ohněm místní specialitu, tzv. matooke. S hustou párou se pod nos line neobvyklá vůně. Trsy zelených - zeleninových banánů se válí všude, kam oko dohlédne. V čerstvém stavu jsou velmi tvrdé a nejedlé. Na rozdíl od ovocných tyto nikdy nezesládnou a obsahují mnohem víc vitamínů. V Ugandě se konzumují vařené, smažené, ve formě kaší, nebo pečené ve slupce. Také se suší, melou na mouku k výrobě pečiva a praží jako náhražka kávy.
Ženy v jednom kuse brebentí, křičí a gestikulují. Jak tak stojí nad hrncem, mohou ze svého místa pozorovat dění na trhu, chodce a ulici.
Na trhu ve Fort Portal lze pořídit prakticky vše. Použité provazy, ošuntělé deky, PET lahve, kabelky, látky, Coca-Colu i unikátní lahůdky – smažené termity, sladké larvy mravenců a sarančata, v této zemi nejoblíbenější pochoutku konzumovanou po kilech.
Sarančata je možné koupit čerstvá, živá, několik gramů si do igelitu zabalit s sebou, nebo je spořádat ihned - restovaná na palmovém oleji. I když se upravují celá, bez křídel a nožiček, přesto hbitě vyskakují z pánvičky ven.
Trhovci je v noci chytají do nasvícených košů. Světlo ve tmě však přitahuje i jiný hmyz, který se na trhu z košů vyhazuje a zašlapuje do země. Obzvlášť na konci roku, po období dešťů se aktivně pořádá honba na sarančata. Ze škůdců se stala laskomina a to v takové míře, že v některých oblastech jejich populace téměř skomírá.
Nejen v Africe, ale i v Jižní Americe a v Asii je obliba hmyzích specialit obrovská a ve světě se stále více dostává do popředí zájmu. Hmyz je chuťově dobrý, zdravý a nabízí se i jako vhodný doplněk stravy.
Tato pochoutka představuje živoucí energetickou bombu. Hmyzí tělo je doslova nabité bílkovinami a zdravými mastnými kyselinami. Nestravitelná vnější kostra z chitinu navíc funguje jako živočišná obdoba vlákniny k pročištění střev.
Dospělému muži stačí denně k přežití jediná hrst sušeného hmyzu, což z této pochoutky činí ideální potravinu k zasílání do oblastí hladomoru či jiných katastrof.
Z našeho jídelníčku vytlačil hmyz nadbytek živočišných bílkovin a také předsudky z raného dětství. Šestinohou kuchyni přitom vyznávaly i naše babičky. V kuchařkách z dvacátých let jsou běžně recepty na polévku z chroustů. Tehdejší gurmáni je také pojídali dušené, v cukrové polevě nebo s citronem na palačinkách.
Restovaná sarančata na trhu ve Fort Portal jsou nasáklá nekvalitním, připáleným tukem a chutnají jako chipsy. Chuť hmyzu prý lze ovlivnit tím, jaké krmivo se mu dostává.
Sice to největší dobrodružství z cest do zahraničí můžeme hledat na talíři, ale kobylky, pečené mravence nebo polévku ze sarančat bychom mohli okolo roku 2020 zcela běžně jíst i u nás.
A že nejde jen o fikci, dokazuje i to, že Evropská unie do projektu, který má za úkol zjistit konkrétní nutriční hodnoty jednotlivých zástupců hmyzí říše, investovala již 74 miliónů korun.
Bruselští experti věří, že hmyz a nejrůznější plazivé potvůrky mohou být důležitým zdrojem výživy. Věří, že tím pomohou vyřešit nedostatek potravin, a stejně tak i ulevit životnímu prostředí.
Rozemletá šestinohá pochoutka bude nejdříve přidávána do různých omáček a pak například do burgerů. Exotika tedy míří i pod české pokličky. Do roku 2020 by se měla běžně kupovat v našich supermarketech.
Zdroj:
http://www.novinky.cz/ekonomika/243689-eu-chce-aby-evropane-zacali-jist-hmyz-cim-drive-tim-lepe.html
