Jaké je postaví žen v islámu a mají vůbec nějaká práva? Přiznejme si, z evropského pohledu je zahalená muslimka utiskovanou, nesamostatnou, nevzdělanou ženou fixovanou pouze na svoji rodinu. Nemá žádná práva, včetně přístupu ke vzdělání. A co víc, v područí svého despotického manžela je nucena snášet „cokoliv“…
Pojďme se zprostředkovaně přesunout do Egypta:
S mým muslimským společníkem Osamou kouříme za letních večerů vodní dýmku a pijeme silnou kávu s příchutí karmadonu. Protože mě otázka ženské rovnoprávnosti v arabských zemích velmi zajímá, už proto, že se poslední dobou čím dál více dostává do popředí zájmu západní veřejnosti, pod Egyptským nebem si povídáme o náboženství, o zvycích této země a o životě místních.
S Osamou jsem se seznámila na tržnici, v jednom zapadlém krámku se suvenýry, s prozaickým názvem Fantazia. Prozradil mi, že se narodil na severu, v Alexandrii. Finančně podporuje své rodiče, tudíž mu na živobytí zůstává minimum. Ačkoliv třicetiletý, dosud neměl milostný vztah. Zásadně odmítá chování arabských mužů v turistických destinacích, kteří vyhledávají alkohol, drogy, nezávazný sex a nerespektují víru vštěpovanou od dětství.
Osama nebere partnerských vztah na lehkou váhu. První dívka se stane jeho ženou, bez kompromisu. Ta, do které se zamiluje, bude muslimka pocházející ze stejného kulturního prostředí. Jak tvrdí, pouze s touto dívkou pozná opravdovou lásku. A ona? Jak jinak, bude dobrá žena - jenom jeho žena a on její muž. Dobrý muž…
Předsudky typu, že muslimská žena chodí metr za svým manželem, a že nemá žádná práva, můj společník důrazně vyvrací. Muslimské manželství tvoří pevný základ společnosti. Žena v Egyptě je chápána jako nositelka života a je stejně důležitá jako muž, není horší, ani nepatří k nižšímu živočišnému druhu. Má právo na vzdělání, volbu manžela, právo na finanční podporu, výživu, kosmetiku a další potřeby, má právo dědit a disponovat svým majetkem.
Vdaná žena se stará o rodinu. Povinností manžela je chránit ji a to jak morálně, tak finančně. Čili starosti, jak financovat rodinu, žena v islámských zemích nemá. Dalo by se říci, že tím utiskovaným je z evropského pohledu muž. Na něm je veškerá zodpovědnost. Ne proto, že by žena byla neschopná, ale proto, že je to tak rozděleno. Žena je tou bytostí, která vytváří teplo domova, kdežto muž je ten, kdo přinese obživu. Pokud má více manželek, což je dle Koránu dovoleno, poskytuje každé z nich stejnou životní úroveň.
V Egyptě jsou zaměstnané svobodné dívky. Výdělek, který za práci vyinkasují, je určen pro jejich osobní potřebu. Je nepřípustné a ponižující žádat ženu o finance. Stárnoucí rodiče tedy finančně podporují pouze jejich synové.
Osama se mezi slovy pohoršuje nad nevhodným oblékáním turistek přijíždějících z Evropy: „Ony mají dobré muže. Musí mít dobré muže, protože jsou s nimi na dovolené v Egyptě, ale proč jsou tak vyzývavě oblečené? To by neměly. Neměly by se vystavovat jiným očím. Měly by se odhalovat jen před svými manžely, z úcty k nim.“
Zhodnotím pohledem své oblečení. Vím, že je nutné respektovat cizí kulturu a přizpůsobit se, tzn. sukně minimálně pod kolena, volné tričko bez výstřihu a zahalená ramena. Když se mi během sezení v nepohodlné sedačce sukně neposlušně vyhrne nad koleno, Osama jí decentně stanuje dolů. Taktéž usměrňuje můj smích, slušná žena má být v první řadě nenápadná.
Samozřejmě řešíme i hidžáb – islámský závoj.
„Hidžáb ženu nepotlačuje, ale chrání před tím, aby byla vnímána pouze jako sexuální objekt. Hidžáb je odrazem cudného chování a mravného života,“ vysvětluje a já přikyvuji. Pro západní feministky je hidžáb znakem útisku a podrobení, z pohledu muslimských žen však hidžáb vyjadřuje identitu.
Po celou dobu mého působení v Egyptě se zájmem pozoruji muslimské ženy. Je příjemné, že mladší ročníky volí svěží zářivé barvy volných tunik, tmavé legíny, džíny, vysoké elegantní podpatky a zlaté řetízky obtočené kolem štíhlých kotníků. Ženy striktně dbají na zahalená ramena a vlasy. Závoje, kterými je překrývají, jsou lehké a vzdušné. Mnohá z těch cudných muslimských žen používá make-up. Líčidly si zvýrazňují oči, lakují nehty na rukou i nohou, barví vlasy. Působí přitažlivě. Uvažuji, že ten záměr je v rozporu s islámským náboženstvím.
Není rozhodně jednoduché představit si, co to vlastně znamená být muslimskou ženou. Postavení žen v islámském světě se liší stát od státu a v neposlední řadě i podle společenských vrstev. Obecně se ale lze dá říci, že liberálnější ovzduší panuje v zemích severní Afriky.
Pojďme se zamyslet, co všechno je spojeno s postavením moderní ženy, např. v České republice. Česká žena má volnost pohybu, práce a výdělku. Mnohdy vykonává stejnou práci jako muž, avšak za nižší plat a předstírá, že je rovnoprávná. Pokud si chce udržet dobře placenou práci, musí se na vrub svého volného času sebevzdělávat, absolvovat různé kurzy, školení a držet krok. Dnešní společnost klade na ženu stále větší a větší nároky. Po skončení pracovní směny ji za dveřmi bytu začíná směna druhá. Tou je myšlena domácnost, péče o děti a v neposlední řadě péče i o svého manžela.
Pokud se podíváme na česká manželství, vidíme ztrácející se rodinné a lidské hodnoty, rozvody a nebo raději, pro uchování vlastní sobecké svobody, vůbec žádné sňatky. Rodina neplní takovou funkci, jakou by plnit měla a to vše se odráží na úkor dětí.
Nehodlám vyzdvihovat islám. Islámské náboženství má úplně jiná pravidla a role ženy ve společnosti není ani trochu srovnatelná s našimi zvyky. Jen se domnívám, že nic není pouze černé a bílé.
