Konečně Ministr!: Neprolijeme polskou krev, zatímco Syřané popíjí kávu v Berlíně

 Nemůžu se neztotožnit s tvrzením nového polského ministra zahraničí Witolda Waszczykowského, který odmítá poslat polské vojáky do Sýrie, zatímco desetitisíce syrských uprchlíků budou jen boji zpovzdálí přihlížet.   

 „Neumím si představit vyslání našich vojáků do Sýrie, zatímco tisíce uprchlíků z této země na Unter den Linden v Berlíně či na jiných místech budou popíjet kávu a sledovat, jak bojujeme za jejich bezpečnost,” uvedl v pondělním rozhovoru pro polskou televizi TVP polský ministr zahraničí.  
 Statisíce mladých Syřanů, kteří za poslední rok dorazily do Evropy by pohodlně vystačily na osvobozeneckou armádu, která by si vydobyla zpět své území od Islámských radikálů.  Můžeme jim nabídnout pomoc v oblasti výcviku a taktiky a nemusíme namísto toho přijímat delegace kurdských žen- bojovnic objíždějící evropské státy s prosíkem o peníze na munici. Mě je stydno a mladým Syřanům by mělo být také, ačkoli se obávám, že není. Konflikt se musí vyřešit v místě a ne o tisíce kilometrů dál spoléháním na ostatní armády. Jen mít tu odvahu bojovat za svou zem. Tím však nechci říct, že odmítám případnou společnou vojenskou akci v Sýrii.

 Když se podíváme do historie druhé světové války, kolik Čechů, resp. Čechoslováků uteklo ze země před nacisty, aby mohli následně bojovat za svou zem, na západní nebo východní frontě, nebo dokonce v Pacifiku. Tito hrdinové, namísto potupného přihlížení odzbrojování Československé armády Wehrmachtem, raději podstoupili riskantní cestu přes nepřátelské území, aby mohli republice pomoci v boji za osvobození.

 Do výcviku syrských bojovníků by se měla zapojit i vláda ČR, ale ta si evidentně vystačí se politikou stínohry Německu a bude spoléhat na otevřenou náruč kancléřky Merkelové. Tomuto postoji já říkám přizdisráčství. Tady se láme chleba na další generace, tady se utváří budoucnost nejen ČR, ale celé západní civilizace.