Podle některých kalendářů dnes slaví Tomášové-zdůrazňuji úmyslně "podle některých", protože podle církevního kalendáře světců například tento den připadá památce Perpetui a Felicitas (Blaženy), a Tomáš by měl slavit až 3.července.
Jako kouzlem nechtěného ale obě data mají stejné číslice-tedy dnes je 7.3. zatímco, pokud bychom přistoupili na údaj z českého národního církevního kalendáře třetí červenec je 3.7..
Jako by to někdo omylem přehodil.
Takže Tomáš, o kterém je dneska řeč, je klasický nevěřící Tomáš, tedy apoštol, o kterém přináší informace evangelium svatého Jana. Prý si při poslední večeři vynutil Ježíšovo prohlášení: Já jsem ta cesta, pravda i život. (Jan 14. 5-7) Stavěl se skepticky k Ježíšově zmrtvýchvstání a dokud neviděl rány po hřebech a nevložil prst do rány na boku, tak odmítal uvěřit-odtud termín nevěřící Tomáš.
O jeho dalším životě se však vedou spory, apokryfní Skutky Tomášovy ze 3. nebo 4. století vyprávějí, že hlásl evangelium v Indii a byl tam umučen. Křesťané ze státu Kérala nazývají sami sebe "křesťany sv.Tomáš". Rovněž se tvrdilo, že působil v říši Parthů a za místo uložení jeho ostatků byla považována Edessa v Mezopotámii.
Tak to alespoň tvrdí Donald Attwater ve svém Slovníku svatých (nakl. Papyrus Vimperk ve spolupráci s nakl. Jeva Rudná u Prahy 1993)
Ale Tomášů je víc, v Itálii je třeba hodně známý Tomáš Akvinský, velký středověký církevní učitel.
Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, v dětství ho rodiče poslali do blízkého benediktinského klástěra Monte Cassino. V letech 1239–1244 studoval na univerzitě v Neapoli a 1244 vstoupil proti vůli rodiny do žebravého řádu dominikánů, který ho vyslal studovat do Říma. Na cestě k dalšímu studiu do Bolonii jej příbuzní zajali a rok drželi na rodném hradě, roku 1245 jej ale propustili. Studoval pak v Paříži u Alberta Velikého, s nímž 1248 odešel do Kolína nad Rýnem. Tam pak působil jako jeho asistent, v letech 1252-1259 přednášel filosofii a teologii v Paříži, v dalších letech patrně v Neapoli, v Orviettu, v letech 1265–1268 v Římě a v letech 1268–1272 opět v Paříži, kde vznikla velká část jeho spisů. Od roku 1272 přednášel v Neapoli a roku 1273 měl prý vidění, v němž hovořil se samým Kristem. Když se probral, řekl svému tajemníkovi, že už nic psát nebude, protože mu všechno, co napsal, připadá jako sláma. Zemřel cestou na Druhý lyonský koncil, kam ho vyslal papež, aby se účastnil disputace s východní (ortodoxní) církví. Cestou na oslu se uhodil o větev do hlavy, po několika dnech v cestě pokračoval, ale musel se uchýlit do kláštera Fossanova (asi 100 km JV od Říma), kde po několika dnech zemřel. Jeho ostatky byly roku 1369 přeneseny do řádového kostela Jakobínů v Toulouse. Roku 1323 byl prohlášen za svatého a roku 1567 jej papež prohlásil za učitele církve.
A na závěr dvě malé zajímavosti:Trpěl prý takovou obezitou, že musel mít u hodovního stolu vyříznutý půlkruh. A ta druhá je, že podle některých kalendářů slaví svátek 28. ledna spolu s Karlem Velikým a Petrem Nolaskem (Pietro Nolasco).
No a pak je tu ještě Tomáš Becket, biskup a mučedník, ten je zas připomínán 29.12 spolu s Marcelem Spravedlivým. Další je biskup Tomáš z Herefordu, civilním jménem Thomas Cantilupe, ten má podle některých kalendářů svátek 3.10., podle českého národního kalendáře slaví ten den ale biskup Maxmilián, a podle civilního Bohumil-ovšem na Slovensku Stela a v Itálii Gerardo. No není s těmi svátky zmatek?
A to jsem zapomněla připomenou Tomáše z Villanovy v Kastílii, který se 1544 stal arcibiskupem ve Valencii. Tak o něm snad někdy jindy.
