Něco takového si umí asi představit málokdo z nás. Pro někoho možná nesplnitelný krásný sen, pro jiného děsná představa, tedy špatný sen. Každopádně klasik by se zeptal: No kdo z vás to má vážení?
Máme ale příbuzného, dokonce velmi blízkého, pro kterého je to běžná denní realita.
Jmenuje se Pan paniscus, nebo jen Bonobo čili šimpanz trpasličí. Vyskytuje se ve střední Africe a živí se převážně rostlinou stravou doplňovanou drobnými bezobratlými občas i obratlovci. Žije ve skupinách se silnými sociálními vazbami, velkou roli ve vztazích uvnitř komunity hraje pohlavní styk. Bonobové jsou příbuzní šimpanze učenlivého. Protože žádný jiný druh než Homo sapiens již dnes z této větve nežije, šimpanzi bonobo a šimpanzi učenliví jsou nejbližšími žijícími příbuznými lidí, s nimiž sdílejí asi 98,4 % DNA.
Od šimpanze učenlivého se bonobové liší vzpřímenou chůzí, matriarchátem a významnou rolí pohlavního styku v jejich společnosti. Dosahují hmotnosti asi 50 kg a výšky asi 95 cm (samice 75 cm). Mají delší nohy s užšími chodidly, ale kratší ruce a menší hlavu než šimpanzi učenliví.
Šimpanzi bonobo používají nástroje, např. větvičky, ze kterých po vytažení z mravenišť olizují ulovené mravence. Komunikují hlavně hlasovými projevy. Významu jejich zvuků nerozumíme, ale významu některých jejich přirozených gest rukou, jako je vyzvání ke hře, ano. Jak bylo výše řečeno, sex hraje ve společnosti bonobů hlavní roli. Užívají ho jako pozdrav, při řešení sporů, k usmiřování a jako výměnu za potravu. Veškeré sexuální aktivity provádějí jak uvnitř nejbližší rodiny, tak mimo ni. Pohlavní styk mají až 40krát denně, ale většinou trvá jen asi čtvrt minuty. Má se za to, že samice prožívají orgasmus a nevytvářejí stálé vztahy s jednotlivými partnery.
Samice nosí a vychovávají mláďata asi pět let a mohou rodit každých pět až šest let. Ačkoli jsou mnohem menší než samci, mají vyšší postavení ve společnosti. Žádný samec nemůže dominovat skupině, protože samice se semknou, aby sociální pořádek ubránily. Postavení samce závisí na postavení jeho matky a vazba mezi synem a matkou zůstává silná po celý život. Dalo by se říct, že podobně jako u lidí, jedná se o mamánky, a silná pozice samic by se dala přirovnat k tomu, o čem sní mnohé feministky. Takže podobnost je nejen v DNA. ale i společenských a rodinných vzorcích.
Chybí už jen ten matriarchát a sex 40 krát denně.
Tak nevím, proč se říká, být sto let za opicema...řekla bych že máme hodně co dohánět.
Anebo ten, kdo tohle úsloví vymyslel, měl život bonobů dobře zmapovaný a právě tohle tím chtěl tím naznačit?
