S blížícími se svátky se mnoho lidí těší na návštěvu Santa Klause, já jsem v klidu a je mi to jedno, protože já si to už odbyla v létě
SETKÁNÍ SE SANTOU
Při okruhu Skandinávií jsme se totiž zastavili ve finském Rovaniemi, kde jsme překročili severní polární kruh, o čemž nám byl vydán certifikát. Další atrakcí tohoto místa je pak osobní setkání se Santa Klausem.
Teda když nám průvodce sliboval pokec se Santou, mysleli jsme si napřed, že si po ránu cvakl finské vodky o trochu víc než obvykle a neví, co říká. Ale pak jsme se skutečně ocitli před branou, nad kterou byl nápis hlásající, že jsme vítáni ve vesničce Santa Klause.
Vidět uprostřed července krámky s vánoční výzdobou a ze všech stran slyšet koledy, to je docela úchylné, ale člověk si zvykne na všechno a ny Češi sme fakt odolní. A tak když jsem se vzpamatovala z prodělaného šoku, za zvuku vtíravých a neodbytných tónů anglické verze Rolniček jsem se před domečkem Santy zařadila do fronty dětí i dospělých z celého světa. Převládala zde angličtina a italština, ale bylo tam i hodně Španělů, Němců a Asiatů. Rodnou češtinu jsem moc neslyšela, asi jak jsme tak trochu xenofobní národ, preferujeme českého Ježíška před tím cizákem Santou….nevím, možná to mělo jiný důvod, ale krajanů tam rozhodně moc nebylo.
Když na mě konečně přišla řada, Santa mi pokynul, abych se posadila vedle něho.
„Where do you come from?“ zahlaholil bodře a místo do očí se mi zálibně zadíval do výstřihu.
„Prague, Czech Republic,“ špitla jsem nesměle Jeho neomalené civění na má prsa, mě trochu znervóznilo. Nějak to nezapadalo do té vánoční pohádkové atmosféry a Santa Klausovy image jakožto hodného dědečka.
„Ááá, tam ja to znám, tam dobrá pivo a hezkí holkí,“ pokračoval Santa a v očích mu to šibalsky zablesklo. Začínala jsem mít podezření, že je to pěkný proutník. Dal mi ruku kolem ramen, aby nás tak v družném objetí vyfotil jeho asistent.
„Do you speak czech?“ žasla jsem nad jeho lámanou češtinou.
Se smíchem zavrtěl hlavou a začal mi vysvětlovat, že byl u nás jednou na dovolené a dobrá pivo a hezkí holkí jsou jediná česká slova, která si zapamatoval.
Chtěla jsem se ho zeptat, jestli navštívil Pražský Hrad, kde jsme po určitou dobu taky měli jednoho Klause, sice není právě svatej, ale jeho tehdejší funkce vyžadovala, aby se k němu lid tak choval... Ale přerušil mě Santův asistent, který mi naznačil, že můj čas vypršel a do dveří se tlačí další zájemci.
Tak jsem se s ním rozloučila, odmítla jsem ty hrozně předražené fotky a vůbec si nelámu hlavu, jestli k nám letos na vánoce přijde Santa Klaus, Ježíšek nebo děda Mráz. Hlavní je, že u nás bude jako každý rok pěkná pohoda a klid, a to samé přeji z celého srdce i vám všem.
