Kdo by neznal tuhle slavnou hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero. Spíš než hláška to byl vzkaz, který spolužačce zanechal na papírku její nápadník ve škole, ale omylem se to dostalo do jiných rukou. A průšvih byl na světě.
Včera jsem publikovala blog o tom, jak jsem si celkem neplánovaně musela před časem koupit hrob na Olšanech. No nemusela, spousta lidí to řeší rozptylem, ale mít konkrétní místo kam si můžete jít pokecat s již nežijící rodinou je moc fajn Je to takový uklidňující pocit. Mám tam už připravené místečko i pro sebe, a tak až si tam jednou půjdu lehnout i já, vím, že tam budu ve skutečně vybrané společnosti.
Na Olšanech totiž leží snad nejvíc celebrit. Namátkově Voskovec a Werich, Menšík, Oldřich Nový, Svatopluk Beneš, Jiří Štajdl, Vladimír Dlouhý, Karel Černoch, Jiří Kodet, Luťanský, Lukavský, Hrušínský, Schilinger, Brabec a spousta dalších vynikajících herců a hudebníků. Dokonce Ivan Hlinka a kdo mě čte častěji tak ví, že na hokejistech prostě ujíždím, jako třeba v blogu Zfetovaná testosteronem https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683505
Když si představím, že s těmito skvělými pány muži a hochy-protože někteří, jako Filip Topol, frontman skupiny Psí Vojáci, nebo Luťanský zemřeli v poměrně mladém věku, budu trávit dny i noci, skoro by se chtělo říct, že už se na jejich společnost těším. Ale to by znělo fakt už moc ujetě a morbidně.
Někde jsem četla, že v noci nebožtíci vstávají a rejdí na hrobech. A tak mě těší představa, že si třeba jednou při měsíčním světle zatančím valčík s tak noblesním pánem jako byl Oldřich Nový nebo Jiří Kodet, nebo zatrsám při kytaře se svojí dívčí platonickou láskou Jiřím Schilingerem. To bude pořádný mejdan.
O pár fotek, ikdyž nekvalitních, jak je u mě již tradiční, věcí které mě při nedávné návštěvě Olšan zaujaly, se s vámi podělím. Pokud si říkáte jak jsem mohla zapomenout zmínit Palacha, o tom jsem psala už minule https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683628
Ty plechovky na nazdobeném stromě vypadají opravdu divně. Nevím jestli to někdo udělal z recese, možná má někdo takový zvyk. Třeba v Mexiku chodí na hřbitov v tyto dny se svými nebožtíky hodovat celé rodiny. Jednou jsem se nachomýtla v Mexiku právě na Dušičky a divila jsem se, jak všichni posedávali po hrobech, rozložili na nich koše s jídlem a láhve s kolou a udělali si tam prostě regulérní piknik. Průvodce nám vysvětlil, že to není projev neúcty ale právě naopak. Tak třeba to dorazilo i k nám a někdo to má stejně jako Mexičani. Docela mě zaujal ten hrob se lvy. Lev je naše heraldické zvíře a tak jsem si pomyslela, že tam leží nějaký význačný politik, když tam má těch lvů hned několik. Ale když jsem přistoupila blíž abych přečetla jméno na náhrobním kameni, věřte nevěřte, on to byl krotitel lvů.
Jistě si vzpomenete, že ve zmíněném filmu byl pisatelem onoho osudného vzkazu Jiří Schmitzer, a protože nedávno jsem byla na jeho vystoupení, nedá mi, abych ho na závěr nezmínila, abychom ukončili trochu víc zvesela.. Komentáře kterými prokládal své písničky byly přímo geniální a celý sál se otřásal smíchy. Tak jestli se chcete pobavit a pochechtat, zajděte se na něj podívat. Je opravdu skvělej.
