Generálu Mašínovi byl restituován majetek, četla jsem nedávno. No spíš jeho potomkům, napadne mnohé, jemu už to není nic platné..
Už jen zmínka jména Mašín vyvolá vzpomínku na diskuze o tom, zda bratry Mašíny považovat za hrdiny nebo vrahy. Stejně jako teroristy z letadla, které narazilo do Worl Trade Center, mnozí muslimové mají za hrdiny. Anebo u cely Principa Gavrilova v Terezíně nelze nevzpomenout, že pro některé Srby to byl také hrdina. Hrdina, díky němuž se rozpoutala První světová válka v níž zahynuly milióny lidí. Nemluvě o našich parašutistech, kteří spáchali atentát na Heinricha. Pro nás hrdinové, z hlediska Němců, kterým předání naší země jakožto protektorátu posvětili západní mocnosti a tudíž se zde cítili být právem, to byli teroristé. Vražda na tyranovi není zločinem, ospravedlnili jsme si to a oběti z Lidic to odskákali. Vždycky za hrdiny pak platí životem obyčejní lidé. Saddám byl také tyran a jeho zabitím chtěl západ Iráčanům přinést svobodu a západní demokracii, místo toho tam zavládla anarchie v níž zahynuly další spousty nevinných civilistů.
Ale zpět do našich luhů a hájů, zemi strdím a medem oplývající, dnes spíš jen řepkou a solárními panely pokryté. U těch Mašínů se argumentuje tím, že toužili po svobodě tak moc, že neváhali zabít jiné, kteří si jen plnili povinnost bránit socialistickou vlast. Eventualitu, že se Mašínové jen chtěli mít na bohatém Západě lépe, mnozí zavrhují a dělají z nich hrdiny bojující proti tyranii jedné strany. Stejně jako u současných imigrantů těžko dokázat, kdo utíká do Evropy jakožto mekky svobody, a kdo je imigrantem ekonomickým, tedy jenom chce zlepšit své životní podmínky. Podobně jako kdysi Evropané se masově stěhovali do Ameriky, také se jen chtěli mít líp a proto téměř vybili původní obyvatele. Každý se chce mít líp a každý má právo bránit svou vlast. Když palestinští adolescenti hází kameny na po zuby ozbrojené izraelské vojáky, také se nejspíš cítí jako hrdinové, kteří brání to, co kdysi považovali za své území, zatímco když je pak vojáci zastřelí, mají stejný pocit - hrdinové kteří jen brání svou zem. Možná i sovětští vojáci, kterým jejich pohlaváři nakecali, že nás musí zachránit z chřtátu kapitalistického imperialismu se cítili jako hrdinové, kteří jedou na pomoc svým slovanským bratrům a divili se, že místo kytic po nich Čechoslováci házeli kameny. Hoď kamenem ty kdož jsi bez viny. Nikoho neodsuzuji, nic neposuzuji, jen si tak procházím historická fakta a říkám si, že svět je divné místo a vždy záleží na úhlu pohledu a na tom, na které straně stojíte. Takže pravda a lež, právo a zločin, hrdina a terorista jsou pojmy, které nelze považovat za univerzální, ale jsou něco, jako pohyblivé svátky.Tak hlavně abychom to všichni ve zdraví přežili a proč bychom se netěšili když nám Pán Búh zdraví dal. Protože žít v tak divném světě plném paradoxů a dokázat vidět i jeho krásy, radovat se ze života a neztratit víru v dobro bližního svého, je svým způsobem také hrdinství.
