Dobré zboží se prodává samo, říkalo se kdysi. Dnes jsme svědky toho, že bez reklamy to nejde. Často se bez dobrého marketingu neobejde ani to nejlepší zboží, zatímco i podřadné věci v lákavém obalu mají obrovský úspěch.
Bez poradců na reklamu se dnes neobejdou nejen výrobci čehokoliv, ale ani herci, sportovci, politici, a dokonce různá náboženství. Ale není to někdy spíš kontraproduktivní? Laciné marketingové triky snadno prohlédne i jen průměrně myslící člověk, a někdy ho to možná spíš odradí. Naposled jsme to viděli v případě Gábiny Koukalové, která jen proto, aby se dobře prodávala její kniha, šlápla poněkud vedle. Ale věřím, že to nebylo ani tak z její hlavy, jako se nechala vést-nebo spíš svést ze správné cesty, nějakým poradcem.
Když jsem viděla fotku kardinála Berana s ovečkou v náruči, vybavila se mi reklama na aviváž, kde děti na zahradě hladí ovečku zatímco maminka sundává ze šňůry vyprané svetry a tvrdí, že jsou hebké jako ta ovečka. Protože jen maminka ví, jakou aviváž má vybrat. Chápu samozřejmě symboliku ovečky v kardinálově náruči, ale připadá mi to už trochu moc kýčovité. Všeobecně se ví, že si pan kardinál potrpěl na kvalitní doutníky, alespoň podle svědectví těch, kdo ho znali osobně. Fotka pana kardinála s doutníkem, jak se nechal fotit třeba Churchill, by ho možná ukázala pravdivěji a z lidské stránky. Ačkoliv kouřit drahé doutníky v době, kdy většina jeho skutečných oveček stála hodinové fronty na banány a citróny, aby svým dětem dopřála alespoň trochu vitamínů, by možná nebylo z hlediska marketingu záhodné. Kouřit drahé doutníky a mít hospodyni - řeholnici, to zní dost velkopansky, zejména ve srovnání se situací, která v té době panovala v jeho milované zemi, kde si lidé mohli ušoupat nohy běháním po obchodech, aby po pultem sehnali to, co bylo v Itálii běžné.
Dnes se o něm hovoří jako o hrdinovi, který musel odejít z milované země. Hrdina by byl, kdyby naopak zůstal, a snažil se svým ovečkám, ikdyž tajně a pod hrozbou trestu, poskytovat nadále alespoň duchovní potravu, když už s to běžnou to nebylo tak slavné. Ale on odešel tam, kde mu nejen nic nehrozilo, ale kde si žil v relativním luxusu. Duchovní sice rádi zdůrazňují, že chudoba cti netratí, ale svými životy to nedokazují. Nadarmo nevzniklo přísloví kázat vodu, pít víno.
Jen pro srovnání, kdo je v mých očích kandidát na hrdinu: V Madridu jakýsi kněz otec Angelo přestavěl zanedbaný církevní objekt na komunitní centrum, které nese název Církev chudých. Spolu s armádou dobrovolníků pomáhají lidem bez domova, aby vedli alespoň trochu důstojný život. V médiích prohlásil, že k tomuto rozhodnutí ho vedl rozhovor s papežem Františkem, který zdůraznil, že před Bohem jsou si všechny lidské bytosti rovné. Vzpomněla jsem si, jak zde mnoho lidí nedávno papeže uráželo za to, že na Velikonoce myl nohy vězňům, z nich někteří byli imigranti. Pročítám zdejší blogy plné nenávisti vůči imigrantům, smutně chodím kolem objektu svatého Tomáše na Malé Straně, kde byla kdysi proslulá hospůdka s výborným černým pivem, ale po církevních restitucích tam augustiniáni vybudovali luxusní hotelový rezort pro cizince, a říkám si, jestli se u nás uctívá ten samý Bůh, o kterém hovořil papež František a ten madridský kněz otec Angelo...
A na úplný závěr, protože mi zdejší věříci, jako třeba pan Pechar budou nejspíš oponovat slovy: lžeš, dokaž to, nemáš přímý odkaz tak lžeš, smrade-bych ráda přiložila pár komentářů které ukazují, že o rovnosti lidí před tváři Boha u nás moc lidí asi neví, ač se tak rádi odvolávají na to, že musíme bránit své křesťanské kořeny.Tyto komentáře najdete pod blogem paní Pilloni o invazi imigrantů, který patří mezi nejčtenější, takže to asi není názor nijak ojedinělý:
Marek Hoffman
Všechny je potopit.... jé, aby to nevyznělo nějak ošklivě a nenávistně... samozřejmě je všechny potopit do nějakého léčivého roztoku, abychom jim vyléčili ten svrab...+3/-1doporučit 29.4.2018 18:22
Miroslav Hudec
Každý pes,který jede za hranice musí mít platný očkovací průkaz.
Tady by možná pomohlo práškovací letadlo.+30/0 doporučit 25.4.2018 15:35
Nemyslím, že každý bezdomovec, vězeň nebo imigrant si automaticky zaslouží soucit -mnohdy jsou to skutečně jen nemakačenkové, kteří radši kradou a zabíjí. Ale na první pohled nepoznám, kdo je mizera a kdo se do toho dostal nešťastnou shodou náhod. Proto papežovo mytí nohou vězňům vidím spíše jako metaforu milordenství a psát o něm na urážlivé blogy mi připadá neuctivé.. a to jsem ateistka jako stehno. \bylo to symbolické gesto, jako je třeba ta fotka kardinála Berana s ovečkou v náruči. Určitě se s ní nemazlil od rána do večera, pravděpodobně ji hned po focení odložil do rukou nějakého asistenta a šel si opláchnout ruce, nechal si od nějaké řeholnice vyčistit šat, pokud na něm ovečka zanechala nějaké stopy, a možná si-a proč ne, byl to jen člověk-zapálil svůj oblíbený doutník.
