Sotva se zdejším prostorem prohnala aféra s muslimskými šátky a černochem na plakátu reklamy Lidlu, už tu máme další problém-nevinnou a roztomilou básničku o zodpovědných starostlivých holčičkách a hrajících si chlapečcích.
Nechtěla jsem se k tomuto tématu ani vyjadřovat ale jeden z blogerů mě poučil, že pokud se proti tomu šílenství neohradím a nevymezím, nemůžu se divit že mě bude automaticky považovat za jednu z feministek, které svým mlčením dávají najevo souhlas. Opravdu se za feministku nepovažuji a nelíbí se mi extrémy ke kterým se oba argumentující tábory uchylují. A hlavně si myslím, že na každé straně je trochu pravdy. Holčičky by měly počítat s tím, že budou jednou maminkami a že ne vždy narazí na zodpovědného partnera, který jim bude pomáhat. Překonat určitá schémata je těžké stejně jako připustit si, že ne vše na co jsme zvyklí je normální. Zodpovědnost je znakem osobnostní zralosti, to vám potvrdí každý psycholog stejně jako to, že schovávání se před pravdou je důkazem jisté nezralosti. Jak hluboce jsou určité archetypy v naší mysli zakořeněny a je to vlivem společnosti nebo to máme zakódované geneticky? Jak by čtenáři reagovali na básničku v níž by to bylo obráceně, tedy rozpustilé věčně si hrající hločičky a ustaraní zodpovědní chlapečci? Vždyť v realitě to někdy bývá i takto a víme že existují nezodpovědné mámy stejně jako skvělí otcové.
Dvě z nejúspěšnějších českých rodinných komedií Jak vytrhnout velrybě stoličku a S tebou mě baví svět například ukazují první zmíněné schéma: tedy hrající si bezstarostný a nezodpovědný tatínek versus uhoněná a ustaraná maminka zachraňující situaci. Všichni znáte film o horolezci, který šplhá na skálu se svým malým synkem, zatímco uštvaná vyděšená maminka vyběhne z kuchyně (kam žena prý bytostně patří, zatímco pánové provozují svůj koníček) a na kole se řítí ty své dva roztomilé nezbedy hledat…nemluvě o tom, že se předtím vzdala představy slíbené „báječné“ dovolené a skončila na zahradě obírajíc rybíz, aby z něj pekla koláče a vařila marmelády (správná ženská vždycky ustoupí a obětuje se, přece by se on nevzdal svého horolezení, aby se ona mohla válet u moře)…Nemluvě o tom, že maminka otci předem řekla že si nepřeje, aby kluka na tu skálu tahal. Ale to že on její přání nerespektuje je jen malý zábavný detail a nikdo o jeho výchovném dopadu nepřemýšlí.
Druhý zmíněný film na stejné téma, zas ukazuje, jak tatínkové blbnou na horách, zatímco maminka se přiřítí z města, aby zachránila omrzlého kojence.A v závěru jsou ještě obě pečující maminy zesměšněny-jedné se směje děda převlečený za vodníka a s ním celá vesnice, druhá spadne šachtou do sklepa na hromadu uhlí. Zasloužená odměna za jejich starostlivost? Všichni se tomu smějeme je to přece jen legrace
Výmluvné jsou i reklamy. Jedna například ukazuje značně zdecimovanou ženu s nosem opuchlým od rýmy a očima zarudlýma od horečky, kterou očividně klátí chřipka. Přesto se omlouvá rodině, jako by to byla její vina, že nastydla: promiňte, není mi dobře, budete to muset zvládnout sami…ale maminka si přece nemůže vzít volno…ozve se odkudsi shůry. Maminka si vezme …a následuje název léku, který má mamince umožnit, aby i přesto, že je nemocná a je jí fakt mizerně, nadále fungovala jako domácí robot.
Nejen že to divačkám sugeruje pocit viny, pokud se budou chtít vymarodit, místo aby obskakovaly rodinu, ale jde to proti radám lékařů, kteří tvrdí, že nachlazení či chřipka se mají důkladně vyležet, protože jejich přecházením si člověk zadělá na vážné zdravotní problémy.
Jiná varianta této reklamy je ta, že tatínek sice za maminku zaskočí, aby si mohla lehnout, ale domácnost se ocitne v naprostém chaosu. Při žehlení muž propálí košili, děti řádí jako zvířata, zkrátka další varování pro nemocné ženy, že bez jejich otročení doma to nejde. Taková reklama by měla nakrknout nejen lékaře, protože jde proti jejich tvrzení, že se máme vymarodit, ale i nastydlé maminky, protože jim případné lenošené v posteli zcela znechutí. A možná i tatínky, které to ukazuje jako naprostá nemehla neschopná postarat se o domácnost.
Pracovité ženy a lenošící muži jsou ostatně v reklamě standart - třeba předvánoční idyla ukazuje babičku s vnučkou pečící cukroví, matku zdobící stromeček a uklízející domácnost, ale hlava rodiny se synkem relaxují tím, že se v koupelně radují nad kapříkem ve vaně.
Ale zpět od reklam k danému tématu, tedy k pečujícím ženám a věčně si hrajícím chlapům. Max Kašparů v knize O bludných kruzích a kamenech říká:
“Pokud muž neumí zaujmout roli, která muži náleží, musí ji za svého zženštilého partnera suplovat žena, která se tak časem promění v muženu. A pokud dítě vidí nezralého tatínka a věčně uhoněnou maminku jako normu, bude mít se svou vlastní životní rolí v budoucnu velké problémy.“
Tak nevím jestli nějaká básnička ve slabikáři může něco změnit ale na druhé straně není to právě to, co výše zmíněný autor říká o bludných kruzích?
