Opravdu si ženy zvykly?

Ženy si zvykly, že nošení podpatků bolí, zni občas z obrazovky. Reklamy jsou někdy dost hloupé, ale tahle o vysokých podpatcích mě obzvláště irituje.

Jednak proto, že tvrdí naprostý nesmysl, (což je vlastně případ mnoha reklam) tedy, že když si do lodiček s vysokánskými jehlami dáte vložku nejmenovaného výrobce, budete mít okamžitě pocit, že běháte v teniskách a vaše nožky budou jak ve vatičce. A také proto, že když něco bolí tak si na to těžko zvyknete, bolest je bolest. Maximálně otupíte, a místo elegantní chůze pak pajdáte a kulháte, jak se snažíte odřené či jinak pochroumané části nohy ulevit a šetřit ji. Nemluvě o tom, že se ničí nožní klenba, takže po pár letech běhání na podpatcích máte zaděláno na zdravotní problémy, anebo z vás bude poloviční mrzák.

Jako průvodkyně musím být na nohy obzvláště patrná, protože kromě hlasu jsou mým hlavním pracovním nástrojem. Jenže kromě klasického průvodcování dělám občas na kongresech, kde je má funkce něco mezi tlumočnicí a hosteskou.

Na to je samozřejmě vyžadováno elegantní oblečení, nejčastěji kostýmek, a k tomu se ovšem pohodlné tenisky moc nehodí, takže lodičky s vyšším podpatkem jsou přímo nezbytné. Co si budeme povídat, noha v lodičče hned vypadá líp a staré známé přísloví, že pro krásu se musí trpět, je právě v případě vysokých podpatků skutečně pravdivé.

Když tak celé dopoledne pobíhám mezi kongresisty, rozdávám materiály, pomáhám jim najít jejich místo, vyřizuji, zařizuji překládám a tlumočím, nohy bolí a bolí, a já v duchu proklínám toho, kdo vymyslel tu stupidní reklamu, že si ženy na bolest spojenou s nošením podpatků zvykly. A přitom se musím na kongresisty usmívat a být milá, poletovat s lehkostí motýla a rychlostí nadzvukové stíhačky, abych všechno stíhala.

Nejlepší je, když pak odpoledne mají kongresisté v programu okruh po Praze-abych šmajdala v jehlách po pražské dlažbě je nemyslitelné, a abych jela domů se přezout, to se časově nedá stihnout. Takže nosit náhradní přezutí je pro mě nezbytností, ale tahat půldne v tašce boty, to je zas záhul na záda. Nemluvě o tom, že občas někde igelitku s botama odložím a zapomenu.

Každopádně když někdo tvrdí, že průvodkyně má snadnou práci, protože se jen tak prochází  po krásných historických místech, věřte, že toho co musí, ale co nevidíte, je mnohem víc.