Když mi bylo méně než dvacet, měla jsem spoustu předsudků o starších lidech, zejména ženách nad padesát. Připadaly mi zaujaté, někdy až nepřátelské, vůči nám mladým.
Bylo mi směšné jejich lamentování, jaká jsme divná generace, jak jsou neslušné ty naše minisukně. Byla jsem přesvědčená, že nikdy nebudu jako ony.
Nedávno jsem v metru vyslechla rozhovor dvou dívek, které jakousi padesátiletou herečku označily za „starou babu“, a kritizovaly ji, že se obléká příliš sexy, a tudíž, podle jejich mínění, naprosto nevhodně. Trošku mě to nazvedlo. Proč by zralá ženská nemohla chtít vypadat sexy? Jenže současně jsem si vzpomněa, že v jejich věku jsme měla stejné názory, a to mě zas uklidnilo a smířilo s během světa. Dvacetiletý člověk nemůže vědět jaké to je, být padesátiletý, zatímco padesátiletý ví (pokud to nezapomněl), jaké to bylo, když byl on dvacetiletý. Takže mám proti mladým lidem výhodu, protože vím, co oni ještě nevědí. Tak trochu ve smyslu nápisu nad osáriem, které jsem navštívila kdysi v Itálii. Nebo to bylo v Portugalsku? Nevím podružné maličkosti vypouštím a pamatuji si jen to podstatné. Další výhoda lidí over fifty – dokáží rozlišit důležité od zbytečného, a na základě toho provádí selekci, kterou mladí mylně považují za sklerózu či zapomnětlivost.
Jo takže jakže zněl ten nápis?
To co jste dnes vy, to jsme byli kdysi i my, to co jsme my dnes, budete jednou i vy…trochu morbidní, ale pravdivé a zcela aplikovatelné na to, jak se mladí dívají na starší a naopak..
Pamatuju jak mi babička říkala, když jsem se šminkovala, že žádné šminky nepotřebuju, protože mládí je krásné samo o sobě, že to pajcování mám nechat na později, až budu starší. To jsem teda fakt nechápala, hlavně pak v pubertě, kdy jsem měla pleť díky akné plnou pupínků, a zdálo se mi, že bez krycího krému a pudru nemůžu ani vyjít z domu.
Když mi bylo sedmnáct, všechny holky nad dvacet mi připadaly staré odkecané rachejtle. Když mi bylo dvacet, odkecané mi připadaly ty třicetileté, a tak to šlo dál, a hranice stáří se pro mě postupně posouvala.V žádné z těchto věkových kategorii, kterými jsem procházela, jsem si však nedokázala představit, že by lidé nad padesát mohli provozovat sex. To mi připadalo fakt hnusné, a při pouhém pomyšlení na to, že něco podobného dělají třeba mí rodiče, mi bylo doslova špatně.
Jenže když jsem se přehoupla přes padesát, zdálo se mi, že to teprve začíná být ono (teď se asi dělá špatně nejednomu čtenáři). Ale je fakt, že co se četnosti a intenzity orgasmů týče, je to teď mnohem lepší, a tak nevím, proč bych se za to měla stydět. .
Mladí se často mylně domnívají, že jim staří závidí, ale myslím, že je to spíš naopak, jak naznačuje výše uvedený příklad náhodně vyslechnutého rozhovoru z metra. Proč jinak by ty dvě mladé dívky tak závistivě drbali o starší herečce? Já teda mladým nezávidím ani trochu: kromě zmíněných častějších orgasmů a pleti bez uhrů, vidím výhody svého věku i v tom, že ztrácím závislost na tom, co jsou trendy, co je IN, a co se oblékaní i chování týče, začínám být mnohem svobodnější, volnější a celkově se cítím vyrovnanější. A je mi fuk, že si mladí tuto svobodomyslnost zralých lidí vykládají jako stařeckou pomatenosti či ztrátu soudnosti. Vždyť ti mladí jsou tak pošetilí, že zmoudření zaměňují za senilitu!
Jenže spousta „zralých“ lidí takhle neuvažuje, nebo možná už zapomněli, že tehdy uvažovali podobně, a jsou pak naštvaní, když dojde na přetřásání toho, kolik že jim vlastně je. Ale proč nevyužít výhod svého věku? Když už se tvrdí, že k stárnutí nevyhnutelně patří zapomínání, co takhle předstírat, že jsme zapomněli právě na ten svůj věk? Vždyť je to jen číslo.
A tak jsem se rozhodla vyhlásit válku stárnutí a předsudkům o tom, jak by se ženy nad padesát měly oblékat, chovat a vypadat. Rozhodla jsem se, že se nenechám zastrašovat tím, co ostatní říkají.
Když se nepřejídáte, pravidelně cvičíte, a alespoň minimálně pečujete o pleť a vlasy, můžete vypadat dobře, i když je vám přes půl století.
Já si například nedávno koupila džínové šortky (no co, nohy na to ještě mám) a rozhodně se nenechám rozhodit řečma o tom, že v mým věku se to už nehodí. Je fakt, že asi před pár lety jsem podobné kousky vyházela ze šatníku, zmanipulovaná veřejným míněním o tom, že zralá žena se má oblékat střízlivě. Ale člověk snad může změnit názor.
A nezpívá Xindl X v jedné písničce: „Radši ať jsem vám k smíchu než abych byl sám sobě k breku? Takže teď se fakt nasměju, když vidím, jak na mě někteří civí. Muži s obdivem a ženy se závistí. Opravdu si to užívám. Říká se, že každý je tak starý, jak se cítí, a já se pořád cítím jako holka, tak se přece nebudu oblékat jako nějaká stará rachejtle.
