Po přečtení nadpisu si asi nejeden čtenář řekne: Proboha, co to tu ženskou napadlo psát o něčem tak nechutném???
Ale když muži mohou psát celé romány o bolesti z neukojení jejich pohlavního pudu, proč by ženská nemohla psát o bolestech menstruačních? Menses, krámy, měsíční krvácení, perioda, je jedno jak to nazýváte, každopádně je to šílenej vopruz. Dokonce ani poeticky znějící měsíčky nedokáží ubrat nic té hrůze, kterou každá žena musí měsíc co měsíc prožívat. Dvanáctkrát do roka, stodvacetkrát za deset let, čtyřistadvacetkrát za život když uvážíme, že to začne ve dvanácti a končí kolem sedmačtyřicátého roku. Průměrně to trvá pět dní, den dva předtím jí bývá špatně a je strašně unavená, takže žena v důsledku menstruace a premenstruačních problémů ztratí 2100 dní, to je zhruba 70 měsíců neboli téměř šest let života. Samozřejmě záleží na počtu dětí, protože se odečítají měsíce, kdy je těhotná. Ale mít břicho jako meloun a trpět ranními nevolnostmi taky není nic moc, navzdory tomu že se říká, že těhotenství je nejkrásnější údobí v životě ženy. Promenstruovat skoro šest let, to je síla, přesto menses stále patří mezi jedno z témat, která jako by byla tabu.Například ve filmu, když dochází na milostné scény, nikdy se nestane že by hrdinka špitla: Miláčku já bych šukala až bych brečela, ale nejde to. Mám menses.
V realitě se to stává často.
A to přitom ve filmu často krev teče proudem, lidská těla jsou sekána, trhána, prostřílena jak ementál, řezána zahradní pilou, z břicha se vyvalí střeva z hlavy vystříkne mozek. Zkrátka samé jiné drasťáky ukazující lidské utrpení. Ale menstruace jakoby neexistovala.
Je pravda, že ne všechny ženy tak trpí, ale většina má křeče v podbřišku, bolestivě nalitá prsa, migrénu nebo prudce vystřelující bolesti v zádech, nemluvě o notoricky známých špatných náladách a výkyvech.
Někdy je to k nevydržení.
Vy ženské s tím naděláte, bručí často chlap když mu partnerka oznámí, že to právě dostala tak aby skočil pro brambory protože ona by v těch dnech neměla tahat nic těžkého. Vy s tím naděláte, jakoby to bylo bůhvíco, vždyť je to normální ne?Právě tak je normální, že během menstruace, ale často už i pár dní předem, bývají ženy vzteklé, ubrečené, protivné, stále unavené. Někdy to s nimi tak mává, že si s tím lezou na nervy samy sobě, a spíš než výčitky jak jsou nesnesitelné, by potřebovaly útěchu a pohlazení. Ale to už pánům tvorstva tak normální nepřipadá a nemají se svými partnerkami žádnou trpělivost a soucit. Nechápou, že s nebohou menstruující ženou cloumají hormony, že s přírodou je těžké bojovat a ovládat se.
Přitom chlapi sami se právě na hormony a přírodu často odvolávají, když jde o jejich nevěru a různé záletnické eskapády.
Kdyby měli menstruaci muži, určitě by z toho dokázali udělat problém číslo jedna. Umím si dokonce představit, že podobně jako existují pomníky neznámého vojína, by všude stavěli sochy s názvem menstruující muž. Určitě by ty plastiky vypadaly tak nějak jako umírající Rudoarmějec, padlý voják, nebo jedna z těch zhroucených mužských postav, které obklopují Jana Husa na sousoší na Staromáku.
