Jednou jsem tlumočila pro italské filmaře, se kterými jsem celý týden jezdila po vlastech českých, aby zde natočili dokumentární film o krásách naší země.
Jednou večer v útulné hospůdce v Litomyšli si pánové ze štábu dali po jídle nějaké panáky, já si objednala malé černé pivo a Anna-Marie, herečka která dokument moderovala, se ke mně přidala, přestože většinou si dávala víno. Někdo z českých spolustolovníků-našich hostitelů prohodil,že ani jedna z nás to nemá zapotřebí, a všichni se tomu zasmáli, načež režisér Leandro chtěl hned vědět, čemu se smějí. Bránila jsem se, že nemůžu překládat vždycky všechno, ani ne tak z lenosti nebo z nedostatečné lexikální vybavenosti, ale proto, že bez znalostí kontextu a místních reálií některé narážky těžko pochopí. Ale on se zatvářil tak přísně, že jsem mu předchozí hlášku o černém pivu radši hned doslovně přeložila. Nechápavě se na mě díval jako na někoho, kdo vypráví vtip a zapomene pointu.„A co je na tom k smíchu?“ divil se.
„No vidíš, to je ono, spoustu věcí nemohu přeložit bez dalekosáhlého vysvětlování souvislostí.“ Aby viděl, že mám opravdu snahu, začala jsem mu vyprávět, že podle staré české tradice pravidelná konzumace černého piva, do něhož se mohou přidat syrové žloutky, má dobrý vliv na vývoj ňader u dospívajících dívek. Při slově syrové žloutky se Italům protáhly obličeje, zatímco druhá část věty u nich vyvolala pobavené úsměvy. Anna Marie potěšeně, na herečku až s překvapivě špatně hranou skromností namítla, že do kategorie dospívajících dívek už dávno nepatří. Ale pokud chtěli hostitelé naznačit, že vypadá mladě, tak je to jen důkaz, jak jsou Češi galantní. Nemluvě o tom, že jí tak decentně naznačili, že její proporce jsou zcela v pořádku. Mě se sice zdálo, že diskutovat o velikosti prsou přítomných dam moc decentní není. Ale pak mě napadlo, že jsem příliš úzkoprsá a když jim to připadá legrační, ať se baví. „Co jim to tam povídáte, že se tak diví?“ ptal se mě někdo z české strany stolu. Než jsem mu stačila odpovědět, byl tu číšník s další rundou panáků.
„Tak do druhé nohy, na zdraví,“ pobízel nás. Italové samozřejmě nevěděli, co znamená panák do druhé nohy, a tak mě Leandro netrpělivě zatahal za paži, abych mu to vysvětlila.
„No víš do druhé nohy se pije jako abys nekulhal, abys mě obě nohy stejně silné a pevné,“ odpověděla jsem a začala si představovat co si vymyslím, až číšník přinese třetí rundu. Leandro se zasmál a prohlásil, že jsme moudrý národ a naše zvyky jsou mu čím dál více sympatické. Na důkaz toho, že zkušenosti pradávných Slovanů by se měli dodržovat, do sebe panáka hodil bez mrknutí. To jsem chtěla udělat i já, ale pro změnu mi zatřásl druhou paží z opačné strany kameraman Marko, a začal se mnou polemizovat, jestli jsem to přeložila správně. Mínil, že by to mělo být přesně naopak, protože s každou další vypitou skleničkou bývá vrávoravější krok. Pak začal přesvědčoval Marii, aby si dala ještě jedno pivo, protože pokud ta tradice druhé rundy platí také u černého piva a jeho vlivu na růst ňader, mohlo by se jí zvětšit jen jedno a ona by byla nesouměrná. Chtěla jsem mu říct ať brzdí, protože po druhém panáku mu evidentně pokulhává rozum. Ale pak mě napadlo, že možná pokulhávám za vývojem událostí, protože zatímco ostatní vesele paří, já pořád jen něco vysvětluju a překládám.. A tak jsem do sebe hodila zbytek toho co zůstalo ve skleničce, ale jak se mnou střídavě lomcovali spolusedící z obou stran, většina jejího obsahu skončila rozbryndaná na ubruse.
Když u vedlejšího stolu padla slova Koza nostra, Leandro zbystřil a tázavě se na mě podíval. Asi měl podezření, že někdo skupinku filmařů považuje za představitele stejnojmenné mafiánské organizace. Musela jsem ho uklidnit vysvětlením, že u nás se tak jmenuje spolek zaměřený na prevenci proti rakovině prsu. V té době se o tom všude hodně mluvilo a tak zřejmě jak pánové rozebírali tu věc s černým pivem a jeho vlivem na růst poprsí dostali se až k tomuto tématu. Začala jsem Leandrovi vysvětlovat, že italský výraz pro věc, tedy la cosa, zní jako české slovo koza, tedy la capra, a že v češtině je to také hovorové označení pro část ženského těla…najednou jsem trochu zaváhala. Nevěděla jsem, jestli mám říct il seno nebo il petto, což se oboje překládá jako hruď ňadra, prsa, anebo radši užít slovo la tetta, což je výraz dost vulgární a znamená cecek nebo struk. Vulgarismy nerada používám, ale v daném kontextu se mi to zdálo přece jen vhodnější, než první dvě varianty. Jak jsem tak přemýšlela, který ze tří výrazů vybrat, Leandro se na mě podezíravě zadíval, asi myslel, že mu chci opět něco zatajit. Jeho pohled mě znervóznil, bezděčně jsem si zaklepala rukou na prsa, protože když hledám správný výraz, tak si často zcela automaticky vypomůžu gestikulací, ikdyž se pak na sebe zlobím, protože rukama nohama se domlouvají primitivové, ale já jsem přece kultivovaná a vzdělaná žena, která nepotřebuje svůj verbální projev doprovázet gesty . Leandrův podezíravý výraz se změnil na pobavený a tím jen umocnil můj mentální zmatek. Sakra, já tady jak idiot s rukou na prsou přemýšlím, jestli je vhodnější říct il seno, il petto nebo la tetta, a on si určitě myslí, že nevím jak to přeložit. Výraz la tetta bude přece jen nejvýstižnější, usoudila jsem nakonec, ale jak jsem byla nervózní a hlavou mi jako refrén zněla slova petto a seno, zazmatkovala jsem a místo ženské koncovky A jsem přiřadila mužskou koncovku O, takže z feminina la tetta jsem udělala maskulinum il tetto. To je v italštině střecha, což jsem si uvědomila vzápětí, když se Leandrův pobavený výraz změnil na užaslý.
„Střecha?“ opakoval po mně nechápavě, ale pak mu to šibalsky zablesklo v očích a jeho užaslý výraz se změnil v potměšilý. Vypadal jako lektor, který na kurzech herectví předvádí svým žákům různé grimasy aby pochopili, jak pomocí obličejových svalů vyjádřit nejrůznější duševní pochody.
„Asi jsi chtěla říct la tetta, ne?“ opravil mě a začal se smát.
„Co má pořád s tou tetou?“ chtěl vědět jeden z českých spolusedících. „A co mu to tam vykládáte, že se tak řehní?“
„Ale vysvětluji mu co je u nás ta Koza nostra.“
„A to mu takovou jednoduchou věc musíte vysvětlovat tak dlouze a složitě?“ divil se.
„To já mu to vysvětlím raz dva…“ nabídl se spolustolovník:“Hele Leandro …sleduj…todle je koza,“ říkal a zvedl ruku na úroveň klíční kosti, a pak ji pomalu spouštěl ke stolu krouživým pohybem, jako když hladí fotbalový míč.
Leandro se zatvářil zmateně.
Pán tedy odložil půllitr s pivem na stůl, aby měl volné obě ruce, a vykroužil před sebou něco jako dva nafukovací balónky. Nebo spíš létací balóny.
„Due koza, už chápeš Leandro?“ zasmál se a pro jistotu přetočil ruce dlaněmi vzhůru a zahoupal jimi, jako když potěžkává melouny. „Due koza,“ opakoval a všichni se chechtali jako šílenci, jen my s Marií jsme se na sebe podívaly jako dvě matky na pískovišti, kde se jejich rozdovádění synkové předhání v tom, kdo uplácá větší bábovičku. Přemýšlela jsem jak to jejich plácání nějak taktně ukončit, když v tom Anna Marie decentně zazívala. Nevím jestli chtěla naznačit že ji to začíná nudit a nebo byla opravdu unavená, nicméně Leandro zavelel že se jde na kutě.
A šlo se do hotelu a já si mohla odškrtnout další den.
