Jestli čekáte nějaký recept na novou vylepšenou verzi koprové omáčky, tak vás zklamu. To slovo nemá s koprovkou nebo koprem vůbec nic společného. Koprolit je totiž zkamenělý výkal. Z toho by si nikdo omáčku ani polévku asi nedal
Teď když nám po velikonocích zbylo tolik vajíček na tvrdo si možná koprovku někdo udělá-ale vlastně co jsou vajíčka nebo mléko než produkt vyloučený z těla některých živočichů? Díky koprolitu jsem alespoň pochopila proč se říká, že něco jde do kopru, když to za nic nestojí. Vždycky mi bylo divné proč zrovna do kopru, proč se neříká třeba do šnitlíku nebo celerové nati či petržele. Tak doufám že vám tímto blogem neznechutím koprovku, ani kulajdu, ani jiné pokrmy, kam se kopr přidává. Mimochodem ta kulajda mi zas připomněla rčení stojí to za kulový. Tak a zas mám o čem přemýšlet..to je ale v háji. A proč se říká právě v háji? A což takové rčení že tomu někdo rozumí jako koza petrželi? Mimochodem složenin s výrazem kopros je celá řada, asi nejznámější je koprolálie, tedy nutkavé chování projevující se přehnaným používáním neslušných slov, tedy ne jen těch spojovaných s fekální tématikou, ale všeobecně považovaných za společensky nepřijatelné. Někdo to však považuje za umělecké obvzláštnění textu a některé blogy jsou toho jasným příkladem.
A tak radši ke koprolitu...
Výraz poprvé použil britský přírodovědec, reverend William Buckland roce 1823 a značí fosilní výkal (exkret) zvířat a lidí z prehistorického období. Studium koprolitů v palentologii poskytuje řadu informací o spektru stravy živočichů či předchůdců člověka. Z koprolitů se lze i dozvědět, jací parazité se u těchto zvířat a lidí vyskytovali. Výjimečně se v koprolitech mohou zachovat dokonce i otisky kůže pravěkých obratlovců nebo povrchu želvích krunýřů. Mezi nejslavnější exempláře koprolitů patří podle wikipedie velký exponát, objevený v 90. letech 20. století v kanadském Saskatchewanu. Patřil pravděpodobně dravému dinosaurovi druhu Tytannosauru rex a byl objeven v sedimentech v oblastni Frechman. Na délku měří 44 cm a jeho objem činí téměř 2,5 litru.
A kde byste je hledali u nás? Tak například v přírodní památce Žraločí zuby se nachází ve Vrapickém lese ve východní části statutárního města Kladna. O tom jsem se zde už nedávno zmínila. Zaujímá prostor drobného opuštěného lomu na mírném návrší nad pravým břehem Dřetovického potoka, zhruba 3 km zjz. od kostela sv. Mikuláše ve Vrapicích. Přírodní památku má v péči Krajský úřad Středočeského kraje.Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1995 a předmětem ochrany celé přírodní památky jsou paleontologické nálezy zkamenělých zbytků organismů z křídy- geologické éry druhohor. Z geologického hlediska se jedná o sedimenty moře usazené na starší povrch tvořený horninami. V lokalitě byly zjištěny pozůstatky (zuby, obratle a zmíněné koprolity) nejméně 12 druhů žraloků, dále dírkonožcům mlžů, hvězdic a mořských hub. Lokalita je situována uprostřed lesního porostu, přístup k ní vede pouze po neznačených pěšinách (místem sice prochází naučná stezka zvaná Po lesních cestách do historie dolování uhlí na Kladensku Vrapice.
Tak pokud tam vyrazíte, přeji vám abyste nenarazili na nějaký koprolit ještě v čerstvém stavu, dalo by se říct ve stádiu embrya, které teprve po dlouhé době, kdy zkamení, se stane předmětem zájmu a zkoumání odborníků. Jen nevím jestli současné výkaly budou mít tolik času, aby se stihly proměnit v koprolity a zda lidstvo tuto planetu nezničí.
Zdroj Wikipedie
