Tato parafráze rčení, řekni mi s kým se stýkáš a já ti povím jaký jsi se docela hodí na současnou předvolební náladu v naší společnosti .Ale nehodlám zde propírat ani jednoho z našich kandidátů, naopak, připomenu volby jinde.
MACRON A MACRONKY
Když jsem kdysi poprvé ochutnala macronky, moc mě nenadchly, ale časem jsem jim přišla na chuť.
Podobně je to s novým francouzským prezidentem.
Napřed jsem si říkala, jak takový mladíček může chtít řídit tak velkou zemi jako je Francie, a držela jsem palce spíše jeho oponentce-už jen proto, že je to ženská.
Ale teď se mi ten kluk začíná líbit.
Nejen vizuálně, protože je to fakt fešák, ale je mi sympatické například tím, že se nebojí rozbít dosavadní všeobecně rozšířený vztahový trend starý-mladá. On se za svou starší partnerku ani trochu nestydí a veřejně ukazuje, že na ženu není třeba pohlížet jen jako na kus masa, u něhož platí premisa - čím mladší tím lepší. To je jasná demonstrace jeho morální nadřazenosti nad převažující povrchní tendencí posuzovat jen zevnějšek, a toho, že dokáže ocenit jiné skutečné kvality lidské bytosti,. Nemá potřebu dělat to co většina a nebojí jít proti proudu.
A to je pro Francii, potažmo Evropu, dobré znamení něčeho nového.
Většina stárnoucích ovadlých současných politiků naopak své mindráky ze stáří kompenzuje tím, že si pořizuje mladé ženy, čímž jen ukazují, jak nezralé a nestálé jsou jejich postoje a názory, jaký je jejich charakter. Co můžete čekat od zapšklých agresivních a arogantních dědulů, kteří se nedokáží vyrovnat ani s faktem vlastního stáří? Kteří nedokáží dostát slibu, který kdysi své ženě dali-tedy stát při sobě v dobrém i zlém, a klidně ji časem vymění za novější model, jako by si koupili místo staré ojeté káry nový luxusní bourák? To samo o sobě ukazuje na priority a hodnoty takového člověka.
Volby ve Francii tak ukázaly, že společnost je zralá ke změně a Macron ztělesňuje to, čeho je dnešnímu světu třeba.
Koho si zvolíme my, to ukáže už tento víkend,. Samotná nabídka kandidátů stejně jako diskuze obou táborů však ukazují, že do sladké elegantní Francie a její vybrané kuchyně, třeba právě těch sladkých makronek máme, nejen kulinářsky ale i mentalitou, hodně daleko. My po změnách netoužíme, elegance je pro nás často pouhá povrchnost, my radši všechno lidově po staročesku.
A tak zatímco jeden z našich kandidátů zabíjí králíka, druhému jeho žena nakupuje v doprovodu televizních kamer gothajský salám a špekáčky a vykládá, že pan prezident má nejradši držkovou. No snad měla na mysli skutečně jen polévku.
