Kladenské dvorky po druhé

Jak jsem avizovala v předešlém blogu o akci Kladenské dvorky, nejedná se jen o výtvarné umění-ikdyž o to tu jde především, ale festival je i plný hudebních produkcí. Letos mezi největší taháky patřila Aneta Langerová a Žalman.

Kromě těchto dvou hudebních legend  zde hrály i mnohé jiné skupiny, třeba Abraxas, nebo Drops, a mile překvapila dokonce i hudební uskupení méně známá, jako například Pohřební kapela, která  navzdory ponurému jménu rozpohybovala publikum- kluci, holky, malí, velcí, všichni se dali do víru tance. A když hoši na pódiu začali kvůli horku odhazovat košile, a hráli "nahoře bez", tak se přítomné dámy doslova rozohnily a rozbalily to naplno.

 Nevzdávali to ani zcela neznámí  začínající hudebníci, kteří zatím na pódium pozvaní nebyli, prostě vzali svoje nástroje, postavili se někde na ulici a spustili.

Největší zážitek ale byl, když jsme při příjezdu prezidenta Masaryka všichni zazpívali hymnu. Samozřejmě to byl jen Masarykův dvojník, kterého jsem blíže představila v minulém blogu, ale byl skoro k nerozeznání od pravého.

Tak kdo jste to nestihl letos, zapište si do kalendáře na příští rok, že začátkem června se opět otevřou zahrady soukromých domků, aby se zde mohl rozběhnout další ročnk Kladenských dvorků

foto-archiv autorky