Když tělo chce ale hlava se ostýchá

Místo slov "hlava se ostýchá" můžete dosadit cokoliv jiného: když se člověk stydí, když nám chybí odvaha, když máme pocit, že v našem věku se to už nehodí, když víc než na potěšení a radost myslíme na to, co tomu řeknou ostatní...

Léto sotva začalo a já už navštívila víc hudebních fesťáků, než za celý svůj předchozí život. A všimla jsem si jednoho:dospělí často jen tak poklepávají nohama, poluskávají prsty, pokyvují hlavou, ale aby se cele oddali rytmu a dovolili svému tělu, aby se plně identifikovalo s hudbou, to chvíli trvá. Někteří klidně přiznají, že tančit začnou až po třetím pivu. Chybí nám kuráž a životní elán, je to nedostatek spontaneity, jsme takoví stydlíni a dřeva, a nebo co za tou neschopností odvázat se vlastně je?

Většinou jako první začnou tančit děti, těm přirozenost, kuráž a radost z pohybu nechybí.

Pak se přidávají ženy

A když padne tma, tak po třetím pivu se přidají i pánové.

Zkusme víc naslouchat instinktům a dělat co nás baví, naslouchejme svému tělu a nebuďme tak sešněrovaní, nestarejme se o to, co si myslí okolí ale těšme se z toho, co nás těší. Žijme jako o život, dnes  a tady, protože zítra může být už pozdě. A pokud titul článku vaše myšlenky zavedl někam jinam, ne právě k tanci, věřte, že ono to platí ve všech aspektech života.