V pondělí byla naposledy před plánovanou rekonstrukcí veřejnosti zpřístupněna Čapkova vila na Vinohradech. Kdo jste to nestihl, počkáte si nejméně dva roky, po kterých by se měla zase otevřít v nové -nebo vlastně původní - podobě.
Většina místností byla již vyklizena, nábytek odvezen k renovaci, v kuchyni se dokonce s pracemi už započalo, takže tu vám neukážu, ale hlavním zážitkem bylo vidět pracovnu s vyvýšeným pódiem, na kterém stával psací stůl, zimní zahradu (už bez kytek), salón kde se scházeli oba bratři se svými přáteli, nebo legendární zahrádku s bazénkem. Co mě ale snad nejvíc uchvátilo byly výhledy z oken, a to právě do zahrady. U těch oken bych vydržela stát celé hodiny.
Pan průvodce nám stručně popsal historii vily a ukázal většinu místností, a také vysvětlil, jak by to mělo vypadat po rekonstrukci-žádné klasické muzeum s popiskami u jednotlivých exponátů, ale normální jakoby zabydlený dům, který jeho majitelé právě před chvílí opustili-tu popelníček s doutníkem, tam psací stroj s listem papíru, jinde zapomenutý šálek od kávy. Pokud se to podaří, bude to jistě sympatické.
Přestože jsem na místo dorazila půl hodiny před plánovaným otevřením (mělo být otevřeno jen na dvě hodiny), už tam postávaly hloučky zvědavců. Vpouštěni jsme byli ve skupinkách po dvaceti. Jen pro upřesnění, jedná se pouze o tu část vily, která patřila Karlovi Čapkovi, druhá polovina domu je stále obývána příbuznými jeho bratra Josefa. Na vchodových dveřích je seznam s různými částmi dobového zařízení, které jsou potřebné k rekonstrukci, tak jestli něco takového doma máte, zkuste to nabídnout k odkupu.
A na závěr druhá polovina vily, která patřila Josefovi, ale městské části se ji nepodařilo od příbuzných vykoupit, takže ta se součástí Čapkova památníku nestane. Mimochodem, než si Karel přivedl Olgu, byly obě části domu propojené a bratři se volně pohybovali po celém domě, jejich tatínkovi prý patřila jedna místnost v suterénu.
