Na Kladenském zámečku byla nedávno další velice zajímavá vernisáž. Sochy, obrazy, trocha hudby, dobré víno a spousta příjemných lidí. Jako vždy. Pokud vám jméno Jan Go nic neříká, snad vám ho tento blog alespoň trochu přiblíží.
Jako vždy se začalo proslovy, autor Jan Go je ten fešák v hnědobéžovém saku uprostřed.
Jako vždy následoval hudební program-tentokrát obstaraný členem rodiny-taky fešák, ikdyž ještě malej. A hrál opravdu krásně, šikulka, Umělecké geny se zkrátka nezapřou.
Jan Raitr Go kombinuje mramor, tmely nanášené injekční stříkačkou, kokosová vlákna, alkydové, akrylové syntetické barvy. Do obrazů vsazuje mramorový písek, stavební materiály, používá polychromii zlatem či stříbrem a spoustu jiného netradičního materiálu. Jeho tvorba je přijímána se zájmem nejen v Evropě, ale i ve vzdálených kulturách, což ukazuje na universálnost jeho práce.Jakožto milovnice Itálie jsem samozřejmě s povděkem kvitovala italský vliv v netradičním díle zmíněného autora, některé obrazy byly jak od mého oblíbeného Normanna Sosci. Jan Go v Itálii skutečně pobýval, studoval malbu ve Florencii a nějaký čas žil a tvořil v Římě, což odráží i názvy některých jeho děl, která by se dala definovat jako magická abstrakce. Ta jeho verze magické abstrakce je výsledkem syntézy různých postupů-spiritualismu, informelu, strukturalismu a částečně i surrealismu.
Celá jedna místnost byla věnovaná kočkám-teda krásným ženám. Ale jedna kočka čtyřnohá tam byla taky-hned vepředu, jako by je hlídala. A skutečně, když jsem si přečetla popisku, stálo na ní, že je to hlídací kočka. Nechcete jí? Taková roztomilá, do vstupní haly vaší vilky jako dělaná. Jinak ženské sochy byly taky krásné a jak je vidět, trochu větší zadečky jsou zas do módy. To mě potěšilo. nečekala bych že na výstavě umění se zbavím mindráků z velkého zadku.
Skulptura s názvem Letec-křídla má pokryta 24-karátovým zlatem, což dokazuje, že autor není žádný troškař Sklenička s vínem je moje, jako vždy se to samozřejmě neobešlo bez přípitlků a tak jsem pak při focení měla problém kam s ní. Teda s tou skleničkou.
Pták Ohnivák-název další skulptury, a pak tam byl taky Žlutý pes. Je sice zlatý ale bylo tam napsáno žlutý. I on byl po chvíli doslova obložen skleničkami.
Ale jak vidno, nejmladší generace na umění ani občerstvení moc nedá, a oči upřené na displej tam ten prcek mastil nějaké hry. Nu což, proti gustu žádný dišputát. Ale chlebíčky byly skutečně výborné.
