Čtení nejen pro ženy lačné rad, jak na to, aby byly krásné, ale i pro muže aby věděli, co všechno se za ženskou krásou skrývá
Nikdy jsem po kariéře modelky moc netoužila. Asi nejsem normální, protože po tom prý touží většina žen, ale já ráda jím a tak mě představa neustálého odříkání si dobrého jídla přímo děsí. Také jsem docela líná, takže by mě nebavilo chodit pořád do fitka abych si udržela postavu. A mám ráda svobodu, takže by mi vadilo, kdyby mě někdo sekýrovat a předepisoval, jak se nalíčit, učesat, co si obléct, jak se tvářit, jak chodit, co jíst a pít.
Ale jednoho dne se vše změnilo.
Právě jsem vařila večeři a dávala si obzvláště záležet, protože jsme měli s mužem výročí a tak jsem chystala jeho oblíbené jídlo - biftečky na pepři, brambory zapečené se smetanou a zelené fazolky. V troubě se pekl čokoládový dort a v hrnci bublala knedlíčková polévka, zatímco můj milovaný, jako vždy, seděl u televize a čekal na jídlo.
„Od kdy se prosím tě díváš na módní přehlídky?“ podivila jsem se v naivně blazé předtuše, že třeba, když máme to výročí, mi chce koupit něco pěkného na sebe a tak se dívá na nejnovější módní trendy, aby byl v obraze a věděl co se nosí. Nechutně hubené modelky právě předváděly spodní prádlo a já dostala podezření, že slina vytékající mému milovanému muži z pravého koutku úst není vyvolána vůní pokrmu, který jsem před něj právě kladla, ale spíš podhledem na ta polonahá, nezdravě vyzáblá a nepřirozeně snědá těla.
Ani neodpověděl a pustil se do jídla. Pořád jsem marně čekala, že zpod stolu vytáhne kytici a láhev šampaňského na tu dnešní oslavu. Ale on na naše výročí zřejmě úplně zapomněl.
„To jsou ale roštěnky,“ bručel pochvalně můj miláček.
„Kdepak, to jsou bifteky,“ opravila jsem ho. Trochu mě rozhodilo že ani nepoznal, že jsem mu připravila jeho oblíbené jídlo.
„Roštěnkama myslím ty holky v televizi,“ upřesnil čímž mě rozhodil ještě víc.
„A jak těma prdelkama uměj kroutit viď,“ pokračoval, aniž by se na mě alespoň podíval. Byla jsem rozhozená na třetí a přišlo mi to všechno líto. Tak já se honím kolem sporáku a on mi nevěnuje ani pohled, zatímco ty vyžlata v televizi doslova hltá očima. Navíc mi připadalo, že kroutící se dívčí prdelky jsou spíš téma pro pokec s kamarády v hospodě, než pro rozhovor s milující ženou v den výročí svatby.
„Prosím tě přepni to,“ zabručela jsem otráveně. „Jak si mám pochutnat na jídle s vědomím, že po tom přiberu, zatímco se mám koukat na ty hubený dorostenky.“
Vypadalo to, že mě ani neslyší.
Demonstrativně jsem vstala od stolu.
„Copak, ty už nebudeš?“ podivil se, aniž by pustil oči z obrazovky. Přesto nějak instinktivně periferním viděním zahlédl, nebo možná díky atavistickým instinktům muže lovce vytušil, že odnáším svůj talíř.
„Nech to tady, já to klidně dojím,“ zarazil mě.
No jo chlap si klidně může dát dvě večeře a je v pohodě, zatímco já abych meditovala nad každým soustem a trápila se, o kolik zase přiberu. Byla jsem tak frustrovaná, že jsem mu úplně zapomněla vyčíst, že zapomněl na naše výročí.
Nechala jsem ho v kuchyni s těma jeho roštěnkami a biftekama a zasedla k internetu, abych s nežádoucím stavem svého těla zatočila.
Začala jsem hledat nějaké zaručeně účinné diety, jak okamžitě zhubnout. Zaujaly mě zejména rady modelek, co dělat pro to, aby normální ženská mohla vypadat jako ony.
Štíhlé krásky většinou bezostyšně lhaly, že prý pro to jak perfektně vypadají nedělají vůbec nic. Některé hodně oražené sadistky dokonce tvrdily, že si nic neodříkají, líčily jak strašně milují čokoládu a že prý jedí úplně všechno včetně knedla-vepřa-zéla se čtyřmi. Napadlo mě, že takové lži by měly být trestné stejně jako klamavá reklama, předvolební sliby či prohlášení některých náboženských sekt tvrdících, že znají cestu do ráje.
A protože je ten seznam dlouhý, a sama dobře vím že dlouhé texty nudí, bude pokračování příště
