Není nad to se před odletem na dovolenou dívat na dokumentární film o leteckých katastrofách. Takhle jsem já jednou, asi dva dny před cestou na Madeiru, shlédla film o nepodařených přistáních a nejvíce nebezpečných letištích světa
Samozřejmě mezi prvními tam figurovala Madeira, kterou mnozí piloti označili za jednu z nejméně oblíbených destinací a doslova postrach leteckých posádek.
Letiště Funchal, nebo Letiště Santa Catarina, se nachází na východě v okrese Santa Cruz, v blízkosti stejnojmenného města. Původní přistávací dráha, uvedená do provozu 8. července 1964, byla 1600 m dlouhá. Po letecké nehodě roku 1977 byla o 200 m prodloužena. Později byla s pomocí EU, nákladem 520 milionů eur, prodloužena znova a 15. září 2000 byla tak uvedena do provozu dráha s asfaltovým povrchem o celkové délce 2777 m a šířce 45 m umožňující provoz všech současných typů letadel. Dráha leží 59 m nad hladinou moře. Přistání je povoleno jen letadlům, jejichž piloti zde absolvovali školení a test. Přibližovací manévr totiž není jen klesáním v přímém směru, ale v jeho závěru je nutné se v malé výšce vyhnout části města Funchal. V prostoru letiště jsou trvalé turbulence a nebezpečí střetu s ptáky.
Prodloužení dráhy je tvořeno železobetonovým mostem o délce 1020 m a šířce 180 m, kde se také nachází i část odstavné plochy. Začíná nad strmým svahem a v počátcích stavby pokračovalo nad mořem. Je uloženo na 180 válcových sloupech. Některé z nich byly při zakládání stavby uloženy na dně v hloubce až 60 m, takže jejich celková výška je až 120 m.
Vybavena těmito informacemi, a dostatečně vystrašena záběry přistávání letadel, se kterými lomcoval vítr tak silně, že trefit se do úzké přistávací plochy a nesjet do moře se zdálo býti téměř nemožné, jsem vyrazila na letiště. Tam jsem si musela dát štamprličku, abych našla sílu do letadla vůbec vlézt. My cestovatelé pro to máme speciální termín "upravit se na vhodnou letovou výšku ještě před startem". Ale nesmíte to samozřejmě přehnat, to by vás pak z letadla vyhodili. Teda vyhazování opilých pasažérů se provádí obvykle ještě před startem, během letu už by to nebylo žádoucí. Proč myslíte, že vás letušky tak pozorně sledují při počítání? A proč se k vám tak ochotně sklánějí, když si neumíte zapnout bezpečnostní pás? Jen proto, že tak zjistí, zdali někdo nejeví známky intoxikace alkoholem. Takového hříšníka pak může vyzvat k opuštění letadla. I proto existuje speciální termín "vyloučit cestujícího z leteckého provozu." Já tehdy ale úpravu nepřehnala a prošla úspěšně kontrolou, a pak byla už celkem pohoda. Jak jsem mezi lidmi, dělám frajerku, kterou nic nesestřelí, ikdyž mám třeba bobky u zadku. V letadle jsem seděla vedle staršího manželského páru, byli to velice příjemní lidé a tak jsme si vyprávěli o cestování a let nám příjemně ubíhal. Zejména, když jsme si dali k obědu vínko a moji noví známí objednali po jídle malé lahvičky whisky.Jednu nabídli i mně, že prý když je tak hezky bavím a čeká nás společná dovolená, tak na seznámení. Sotva jsme si potykali, byla Madeira na dohled, a já se neudržela a pronesla neblahou věštbu:"No těpic, snad se pilot trefí."
Paní vedle mě zbledla: "Jako že ten ostrov je tak maličký, že bychom ho mohli přeletět?"
Musela jsem se té naivní představě usmát. Aby pilot přeletěl a netrefil se do ostrova velikosti Madeiry, to by se musel i on před letem hodně upravovat na " vhodnou leteckou výšku". Ale musel by to notně přehnal.
"Ne já chtěla říct, aby se trefil na přistávací dráhu, ona je totiž na sloupech nad mořskou hladinou a vypadá vlastně jako most. "
Moje spolucestující zbledla o další odstín takže byla bělejší než bílé prádlo vyprané v Arielu, a zavelela. "Táto objednej další rundu."
A s téměř masochistickým výrazem ve tváři si ode mě nechala převyprávět vše, co jsem si ze zmíněného dokumentu o nejvíce rizikových letištích pamatovala. Whiska ale mezitím zabrala, zbavila nás strachu a řeknu vám, že tak veselé přistání jsem snad ještě nezažila.
Ovšem pokud se chcete udržovat na "správné letové výšce" po celou dobu své dovolené na Madeiře, není to složité. Oblíbené jsou třeba exkurze do výrobny slavného dezertního vína Madeira spojené s ochutnávkou, špatná není ani místní specialita "poncha", drink vzniklý smícháním pálenky z cukrové třtiny, citronové šťávy a medu, nebo místní pivo Coral (to jsem si pracovně překřtila na "korálek", a někdy jsem v útulných přístavních taverničkách celý večer pilně navlékala jeden korálek za druhým, a přizdobena tímto korálkovým náhrdelníkem se pak vracela do hotelu až pozdě v noci.)
A k pití je nutno i něco zakousnout-třeba bolo do coco-chleba z batátů, bolo de mel-koláč z cukrové třtiny, skvělá je černá ryba s opečenými banány. Ta ryba se česky nazývá tkaničnice a je moc ošklivá, když jsem ji viděla na tržnici, skoro jsem se lekla-černý had s vypoulenýma očima. Ale chutná skvěle. O Madeiře by se dalo vyprávět celé hodiny, tak snad někdy příště.
Jedna z nejznámějších atrakcí na Madeiře "carro de cesto" neboli sjezd na unikátních dřevěných saních je věc, kterou si nemůžete nechat ujít. V době kdy jsem tam byla já to vyšlo na 30 EUR pro dvě osoby, v pátek jen 28 EUR, pokud cestuje jako singl, což je můj případ, není nemožné se k němu vnutit. Když se hezky usmějete, málokdo vám odmítne. A vy ušetříte.
Další klasika-barevné domečky v obci Santána. Při cestě tam se můžete stavit ve farmě na pěstování pstruhů-Ribeiro Frio a dát si čerstvého pstruha. Zalít ho můžete již zmíněným "korálkem" ale i zdejší vína stojí za ochutnání Kdo nemá rád ryby, místní hovězí specialita Espatada-maso na špízu s zeleninou bramborami a domácím chlebem ho určitě uspokojí také.
Jedna z nesčetných botanických zahrad na Madeiře. Pro milovníky květin je to ráj na Zemi a nadarmo se Madeira nenazývá "zahradou Atlantiku". Vidět moře kalokvětů. které rostou podél cest jako plevel, nebo živý plot ze Strelícií, to je pro obdivovatele flóry, mezi něž patřím, nezapomenutelný zážitek. A ujít byste si neměli nechat ani jednodenní lodní zájezd na nedaleký ostrov Porto Santo. Nejen se zde poválíte na pláži, která vypadá jak v Karibiku, a patří mezi nejdelší evropské pláže, myslím že jí dokonce patří prvenství, ale navštívíte třeba dům Kryštofa Kolumba, kde pobýval,než vyrazil objevit Ameriku. Ostatně z Funchalu, hlavního města Madeiry, můžete podniknout plavbu kolem pobřeží na replice jeho lodi.
Po cestě se vám možná jako mě podaří udělat i snímek výše zmíněné letištní dráhy. A pokud zrovna bude přistávat nějaké letadlo, bude přímo bonus (já to natáčela takže někdy příště sem to video dám, ale kdo natáčel z lodi pohupující se na vlnách dobře ví, že kvalita takových záběrů nebývá nejlepší).
A to jsem nezmínila výlet na Cabo Girao, nejvyšší evropský útes, na výběžek Sao Lorenzo, nebo Porto Moniz s jedinečnými lávovými bazény. Prostě Madeira stojí za to, ikdyž jste po tak intenzivním poznávacím zájezdu "na maděru." Ale od toho poznávací zájezdy jsou-poznáváte nejen cizí země ale i své vlastní limity a uvědomíte si, co turista lačný poznání vydrží.
