Podle babiččiny literárně-vědní teorie je ideální knížka taková, která má velká písmena, aby se dobře četla, není těžká, aby se dobře držela, a je přiměřeně malá, aby se vešla do tašky, když jde k doktorovi a v čekárně plno.
Každý máme jinou představu toho, co je ideální kniha-někdo preferuje cestopisy, někdo historické romány, někdo literaturu faktu nebo sci-fi. Já třeba mám takovou podivnou úchylku, že ráda listuju encyklopediemi, výkladovými, naučnými ale i jazykovými slovníky.
Na tom teda ujíždím.
Jenže ty babiččině teorii moc neodpovídají, protože jsou většinou velké a těžké. A jak člověk kupuje nové a nové, přestože si pokaždé přísahá že už nekoupí nic, nastane časem problém: kam s nimi, když byt není nafukovací? A tak jsem nedávno musela zredukovat knihovnu.
Jak jsem vyřazovala nechtěné knížky, najednou mi do ruky přišla naprostá hrůza- knižní zpracování televizního seriálu Esmeralda. Kde se tu ta příšernost vzala? zděsila jsem se a chtěla ji automaticky dát na hromádku "odnést",.
Ale něco mě přinutilo ji otevřít a zalistovat.? Na první stránce bylo věnování: Milé mamince a babičče k vánocům roku....atd. Začalo mi svítat. Byli jsme vždycky divná rodina, kromě toho že si navzájem dáváme knížky, tak si do nich píšeme věnování. A tak s odstupem času přesně zjistím, kterou jsem dostala k narozeninám, kterou k vánocům nebo jmeninám a od koho...
Jak jsem civěla na to věnování, najednou jsem si vzpomněla, že máma ten seriál milovala, ikdyž to byla jinak příčetná a rozumná ženská. Byl po sametovce jeden z prvních svého druhu, kromě Dallasu, předtím u nás v televizi nic takového k vidění nebylo, a tak zejména pro starší generaci, to byl pohled do jiného nového světa, který byl za minulého režimu doslova zapovězený. Sodoma gomora a pokleslý žánr o životě prohnilé buržoazní společnosti.
Já na slaďáky nikdy moc nebyla, ale přesto jsem jí tu knížku koupila pod stromeček, abych ji potěšila, ačkoliv se ve mně vše ježilo, jako se kočce ježí srst, když ji strkáte pod ledovou sprchu.
Máma už dávno umřela, ale ta kniha se nějak přimotala mezi mé učebnice, příručky, průvodce a slovníky. Pomyšlení a představa, že máminy prsty listovaly těmi stránkami, a oči se těšily věnováním od dcery a vnuka, mě najednou přiměla zařadit knížku zpátky do regálu.
A tak mezi Encyklopedií výtvarného umění, a Slovníkem starořeckých bohů, u mě doma v knihovně trůní Esmeralda.
A moc jí to tam sluší.
A návštěvy? Ty ať si o mně myslí co chtěj.
