Tuto povídku jsem napsala už dávno, ale vzhledem k tomu jak letos rostou, a co se děje zase na Hradě, je vlastně velmi aktuální- jakákoliv podobnost s konkrétními osobami je čistě náhodná
dokončení předchozího článku
Mezitím se přiřítil prezidentův tajemník lošák zprohýbaný, v patách mu byl jeho asistent ryzec syrovinka a asistentův asistent křemenáč osikový.
Rozrazili kozáka se stročkem od sebe, bedlu, která to na té vysoké noze už neustála, povalili na zem, a vpadli do dveří prezidentské kanceláře se stejnou vervou, s jakou se na jaře vrhají houbaři do českých hvozdů na svůj první sběr.
Satan seděl zhrouceně za stolem a držel se za bílou hlavu. Hlodal mu v ní červík pochybností, což je pro hlavu houbového státu to nejhorší, co ji může potkat.
„Četl jste už dnešní noviny?“ zeptal se pomalu a unaveně svého mluvčího. Lošák znervózněl, až se z toho orosil.
„Myslíte ten článek? No ano, to je hrozné. Co budeme dělat, pane prezidente? Možná bychom na hadovku mohli nasadit tajnou agentku mochomůrku panterovou, ta má na prašivky specializaci, takže s ní zatočí raz dva,“ navrhoval.
„Ale houby s octem,“ zabručel prezident. „Já myslel předpověď počasí. Právě jsem se dočetl, že má celý příští týden pršet. Víte přece, že mi vlhko nesvědčí, nerad bych chytil nějakou plíseň. Připravte mi vládní letadlo, zaletím si někam na jih na státní návštěvu, abych to tam v suchu nějak přečkal.“
Tajemníkovi se očividně ulevilo. Tak se uvolnil, až z toho samovolně utrousil hrstku výtrusů.
„Vaše choť sluka svraskalá poletí také?“ zeptal se úslužně.
“Proč se ptáte?“ trhl s sebou satan a podezíravě se na svého tajemníka zadíval
“No abych věděl, která z letušek má být připravená. Dnes má podle rozpisu službu václavka, ale vím, že vaše paní se s ní moc nesnáší, tak to abych snad radši povolal závojenku olovnatou.“
„Paní zůstane doma, ta má vlhko naopak ráda, dělá jí to dobře na pleť…teda ona to tvrdí, já myslím, že je jí to houby platný,“ zašklebil se sarkasticky, tak jak to uměl jenom on, ale pak se zamyslel: „Ale poslyšte, ta václavka… ona začíná být dost tuhá a špatně stravitelná i pro mě. Posledně mi ležela tak dlouho v žaludku, až mě z toho rozbolelo celé podhoubí. Ačkoli ani ta závojenka olovnatá už není, co bývala...hmm..,.nevím… Taky začíná zlobit a na jazyku zanechává pachuť hořkosti. Nebyla by volná penízovka sametonohá? Nebo růžovka masák? Ta má takovou mladou, svěží, ničím ještě nekaženou plodnici…“
„Jak si přejete, pane prezidente, zařídím to.“
Lošák zprohýbaný vyšel s lehkou úklonou z kanceláře. Tak nějak cítil v zádech, že se z toho věčnýho ohýbaní už jednou nenarovná.
Chodba se mezitím vyprázdnila, nebyla tam ani noha, jako by tam proběhl hodně nadržený houbař s kosou a trakařem. Prezidentův tajemník se zatvářil tajemně a z kapsy vyndal mobil. Přitom se rozhlížel po chodbě, jestli ho nikdo nesleduje a neposlouchá:
„Tak dneska mám pro vás hotovou bombu. Prezident letí s milenkou do Emirátů,“ zašeptal do telefonu.
„Jste poklad,“ odpověděla hadovka smrdutá. Hned na to nasadím nejlepší z našich paparazziů. A co zato? Jako vždy pět na stole v českých, tam v tý naší malý hospůdce, jak se tam jde dolů po schodech?“
„Ne tentokrát chci Eura. A místo českýho pajzlu radši italský restaurant…třeba U motýla Emanuela.“
„Ok. Tak dnes večer.“
„To tak ty smrade,“ ušklíbla se hadovka smrdutá, když ukončila hovor. Napadlo ji, že se ta záležitost s tajemníkem vleče už příliš dlouho a začíná to trochu smrdět.
Vytočila proto tajné číslo tajné agenty muchomůrky panterové, aby jí prozradila, kde dnes lošák zprohýbaný povečeří.
A pak začala připravovat zítřejší vydání svého bulvárního plátku. Na přední straně se skvěl titulek:
Prezident letí s milenkou na dovolenou
A hned pod tím
Prezidentův tajemník chycen při braní úplatku.
Takový úlovek v jednom dni, radovala se hadovka.
To nám se nám ta letošní houbařská sezóna pěkně rozjíždí…
