Včera jsem vám představila nekorunovanou kladenskou královnu karetních her - takzvanou lóru, a protože to některé čtenáře docela zaujalo, přináším další z mých neobvyklých výletů do historie kladenského společenského života.
Pro hazard bylo v Kladně vždy ideální prostředí, protože oproti zbytku republiky si zdejší havíři a hutníci přišli na pěkné peníze, a když po těžké šichtě zapadli do některé z kladenských hospod, neodolali pokušení, zkusit přidat ke své výplatě nějakou tu tisícovku. Víc ale bylo těch, který pak hospodu opouštěli s prázdnou kapsou.
Kdo chtěl za minulého režimu pokusit štěstěnu ve hře o peníze, měl jedinou legální možnost- a to byla státní loterie. Ale kdo znal i ty neoficiální cesty dobře věděl, kam jít. Třeba každé pondělí stačilo zajít do Divadelního klubu, přestože podle otevíracích hodin tam neměla být ani noha. Kdo zaklepal, tomu bylo otevřeno...Oficiálně samozřejmě nic jako hazardní hry neexistovalo, podle režimu neměl hazard v životě socialistického člověka co dělat, ale hrálo se přesto. Pro Kladeňáky to byla třeba, kromě výše zmíněného Divadelního klubu, hospoda v Podprůhoně, U Spalů v Kročehlavech, sokolovna ve Švermově a mnohá další vyhlášená místa. Podle pamětníků se dalo za večer prošustrovat nebo vyhrát i padesát tisíc. A to tehdy byly nějaké peníze. Za polovinu té částky se dalo pořídit auto.
Kromě zmíněné lóry, kde zas tak moc o peníze nešlo, vévodil v Kladně gotes, nazývaný také plátýnko, při kterém se používaly mariášové karty. Pamětníci si tuto hru možná vybaví z filmu Vražda v hotelu Excelsior. Ale hrál se také ferbl, voko, remy (žolíky), hromádky, šachy. Specialitu představovalo takzvané katí oko. Na stůl se položil řetízek, na kterém se vytvořily dvě smyčky. Hráč ohlásil výši částky a umístil prst do vybraného oka. Pokud prst zůstal řetízkem omotaný, vyhrával dvojnásobek částky, pokud řetízek sklouzl, sázka propadla soupeři.
Po roce 1989 se objevily nové možnosti v podobě heren a automatů, ale podle karbaníků-srdcařů to postrádá své bývalé kouzlo. Ta atmosféra, kdy proti obě sedí skuteční lidé a snaží se navzájem odpozorovat protihráčovy reakce, ta dusná atmosféra a sázky, kdy se chlapi domluvili, jak někoho rozeberou, to je pryč. Mimochodem dnes hráče na automatech možná ani nenapadne, že kdysi chodil do automatu kdekdo-jistě pamatujete ta rychlá občerstvení, která se jmenovala automat. Tam se člověk slušně a levně najedl a ušetřil, zatímco ty dnešní automaty zničily už nejednoho hráče, který jim propadl. Holt časy se mění, jestli k lepšímu či horšímu těžko říct. Každá nová generace si myslí, že s ní ten lepší svět přichází, a ta starší si myslí, že s ní naopak odchází
A možná bych měla dodat ještě něco k tomu včerejšímu článku, jak mě někteří žádali, takže hlavně pro Marcela:: Lóra se s největší pravděpodobností vyvinula z jedné či dvou karetních her. Možná pochází z české hry kirikára, ještě pravděpodobnější původ má ale v maďarské hře lórum neboli barnabášky. Ta získala jméno podle jedné ze svých dílčích her. Lórum-z latinského pouto, řemen, oprať, bič, v maďarštině pak pobídku "na koně"- Tím v kladenské lóře nazývají karbaníci kvarty. Druhý používaný termín, barnabášky, odkazuje na druhou dílčí část lóry nazývanou "červený král" nebo "bedrník". Barnabáš by jeden z apoštolů a je možné, že Kladeňáci jeho jméno zkomolili na bedrník. Lóra se podle pamětníků na Poldovce hrála nejvíce za protektorátu, snad proto vznikla mylná domněnka, že ji k nám přinesli Němci. Ale podle některých zdrojů ji do Kladna zavedli Slováci, kteří ji naopak převzali od Maďarů. Za léta hraní a ústního předávání pravidel hra doznala řady změn, takže s maďarskou lórou není identická. Jak se hraje na Kladně dnes, sestává z osmi dílčích her, z nichž pět je přebíjecích(červené, filky, první-poslední, čili pr-po, všechny a červený král alias bedrník, dvě vykládací(desítky a kvarty) a jedna volitelná (maturita). V případě shody bodů se na turnajích hraje ještě dílčí hra zvana harakiri, která v obě zahrnuje všechny hry přebíjecí. Celá sada osmi základních dílčích her se během hry opakuje čtyřikrát ve čtyřech takzvaných táliích (hráči se střídají ve vynášen, které přinášejí jistou výhodu). Při turnajích se vše navíc hraje obvykle tříkrát, teda na tři kola. Traduje se, že mimo hranice Kladenska lóru rozšířili většinou lidé, kteří pracovali v kladenských hutích a dolech a osud je pak zavál do různých koutů republiky.
Tak jen doufám, že mě teď nikdo nebude podezírat, že jsem propadla karbanu. Když jsem v předchozích historických výletech po Kladně zabrousila do hostinců a nevěstinců, někteří místní trollové si samozřejmě neodpustili nejapné poznámky. Příště vás pozvu na výlet po místech spojených s duchovním životem, do kladenských kostelů a modliteben Doufám proto, že z toho nikdo hned nevydedukuje, že jsem se dala na pánbíčkaření a modlení.
To byste mě fakt urazili.
Zpracováno volně podle textu Romana Hájka z knihy Zdeňka Pospíšila-Průvodce historií kladenských hostinců,
A protože je dneska pod mrakem, posílám vám zase jedno sluničko.
Nebojte, ono zas brzo vyleze. Někdy si i ono musí odpočinout
