Pan Jílek napsal velice zajímavý blog o tom, jak podstatné pro výběr partnerky jsou pevné tkáně. Já bych si dovolila jen upřesnit, že u mužů jsou pevné tkáně neméně důležité. A tím nemyslím jen tkáň mozkovou, ale i jiné části těla
Ona totiž taková změklá tkáň mozková sice není vidět, ale je znát. A třeba v otázce sexu-který je podstatnou součástí každého uspokojujícího vztahu, je pevnost některých tkání přímo nezbytná. Pan Jílek má evidentně pocit, že jsem k mužům příliš kritická, přestože tak často zdůrazňuji, že pokud si beru na paškál některé špatné mužské vlastnosti a nedostatky, nemám na mysli muže jako celek ale jen ty, kterých se to týká. Pokud on tuto kritiku vztahuje na všechny muže, tak je to naopak on kdo naznačuje, že jsou to nedostatky univerzální. Kolikrát jsem zde napsala, že naštěstí znám spoustu mužů, kteří do kategorie padouchu rozhodně nezapadají. Na důkaz, že nejsem sama, kdo si některých jevů všímá, bych odcitovala z knihy pana Benjamina Kurase, který o posedlosti mládím říká: „Ženská zralá zachovalost začíná (kromě Francie kde tento trend odstartoval) tvrdě konkurovat mladé svěžesti i v Británii, kde si podle posledních průzkumů pětina zralých žen pořídila mladší manžele či partnery.V Česku se tento trend zabydluje pomalu a nesměle, ženám chybí sebevědomí a podpora osvícených nezamindrákovaných mužů. Ti se stále ještě předhánějí,komu se podaří ulovit mladší, čerstvější, naivnější – jak bývalo na Západě v módě před deseti nanejvýš pěti lety (toto Kuras psal v roce 2008 – poznámka autorky).„Pomáhají si k tomu tlustými lyžařskými bundami a baseballovými čapkami, další módou, která sem přišla se zpožděním a ne a ne odejít. Takováto chlapskost už na ty zralé zachovalky neplatí, a vlastně nikdy neplatila.Žena, která se obtěžovala udržet si krásu, energii, eleganci, vtip, intelekt a profesionální úspěch do padesátky, nebo dokonce do šedesátky, bude od mužů žádat přinejmenším totéž, plus obdiv, pozornost, ocenění. To, čemu francouzština říká appréciation.A navíc ne-li úplné odhození, alespoň zmírnění mužského egocentrismu. Půjde to jistě pomalu a bude to bolet. Zahodit kecky, džínsy, lyžařské bundy a baseballové čapky a nahradit je vyžehlenou košilí, vyčištěným sakem, vyleštěnými polobotkami a – chraňpánbůh- umytými vlasy, bude jistě tvrdý kulturní šok. Zatím jen práce pro hrstku odvážných průkopníků. Ale tak už to bývá.“Potud citace z knihy Benjamina Kurase MAO SEXU- Jak si blaho odpíráme, která vyšla v nakladatelství Eminent roku 2008.
Myslím že žádný z mých blogů nebyl nikdy až tak drsný, jako je tato kritika pan Kurase, takže pokud má někdo pocit, že jsem k mužům přísná, měl by prostě jen víc číst aby zjistil, jak to vidí sami muži. Ráda bych ještě zdůraznila, že probírat povadlost či pevnost lidských tkání ve veřejné debatě mi připadá dost nevkusné, nevhodné a netaktní. Ale na druhé straně neříká se snad, na hrubý pytel hrubá záplata? A také jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Ostatně pokud mi pan Jílek vytýká že si občas dělám legraci i z náboženství, měl by sám znát Ježíšovo: Nesuďte abyste nebyli souzeni. Nesuďte druhé protože nevíte, čím si oni prošli a co mají za sebou. Popřípadě co do vesmíru vysíláte, to se vám vrátí. Takže jen vracím míček, ikdyž se mi tahle hra opravdu, ale opravdu nelíbí.
