Objednat si v hospodě šálek teplého heřmánku může znít jako naprostá recese anebo hloupý vtip, popřípadě snaha způsobit infarkt obsluhujícímu personálu a pomstít se mu tak za to, že nebyl dostatečně rychlý a uctivý
Pokud pracujete jako průvodce a provázíte Italy zjistíte, že nic není nemožné, a nejen starší Italka si heřmánek - aneb una tazza di camomilla - objedná se zcela vážným výrazem a nechápe co je na tom divného. Dnes už naštěstí existují kavárny a čajovny, kde objednáním heřmánku nezpůsobíte poprask, paniku nebo výbuchy smíchu číšníků, ale kdysi, hned po Sametovce, byla taková objednávka něčím tak neobvyklým, že i kuchař vylezl často z kuchyně aby se podíval na toho exota, co si z něj dělá srandu a chce šálek heřmánkového thé.
Když jsem začala průvodcovat, odchována socialistickým způsobem provozování restauračních zařízení, tehdy pod poetickou zkratkou RaJ, tedy restaurace a jídelny, které měly k ráji asi tak daleko jako třeba celerový řízek k řízku vepřovému, bych se nikdy neodvážila si objednat něco, co nebylo na jídelním a nápojovém lístku. O to víc jsem vždy upadala do paniky, když mě italští turisté nutili, abych číšníka při objednání přesvědčila že místo knedlíků chtějí ke svíčkové hranolky, anebo po jídle výše zmíněný šálek teplého heřmánku. Nevěřili mi když jsem jim říkala, aby si vybrali jen co je v meníčku, protože žádné jiné variace nebyly kdysi myslitelné. Když jsem naopak byla poprvé v Itálii, nemohla jsem věřit, s jakou ochotou a flexibilitou byl italský cameriere schopný vyhovět požadavkům zákazníka a nakombinovat mu na talíř v podstatě cokoliv přesně podle jeho přání, ikdyby to měl jí koupit někam do obchodu.
A tak si dnes vychutnávám, že i u nás existují podniky kde můžete s číšníkem diskutovat a dostat přesně to co skutečně chcete. Ačkoliv stále ještě existují i místa, kde když místo knedlíku chcete ke španělskému ptáčkovi rýži, čísník vás odbyde s výmluvou, že to nemá v kalkulaci, a nedá se přemluvit a zkorumpovat ani zaboha. Zkrátka vždycky je to jen a jen o lidech. Každopádně šálek heřmánku už není žádnou exotickou raritou, ačkoliv posledně, když to jedna Italka chtěla po večeři v hospodě U Fleků, nabídl ji číšník s úsměvem místo toho Becherovku s tím, že to je naše forma heřmánku.
A chutnala jí tak, že si při odletu na letišti koupila hned dvě láhve. Mimochodem kdysi jsem si v Itálii dávala likér s názvem Strega, který mi becherovku hodně připomínal, ale už dlouho jsem na ni nikde nenarazila, dokonce ani v duty free na letišti. Tak kdybyste ji někde objevili, dejte vědět.
