Tato parafráze rčení Co Čech to muzikant je samozřejmě nadsázkou, ale nedávný pokus ministra Babiše to tak trochu připomíná.
Vzhledem k obrovskému množství upozornění, která se na určené místo hned v prvních dnech navalila, se nabízí i jiné rčení- Kdo neskáče není Čech. Dalo by se tedy také říct, kdo neudává není Čech?
Sám ministr byl prý zaskočen lavinou oznámení lidí, kteří si stěžovali, že nedostali účentku.
V podstatě nic nového pod sluncem, spíš návrat ke kořenům. Už ve středověku platilo, že pokud někdo potkal na ulici žida, který neměl žlutou hvězdu (což bylo tehdy povinné označení), a oznámil to úřadům, dostal polovinu peněz, které měl žid u sebe.
Takže dříve bylo udavačství výdělečnou činností v tom smyslu, že si udavač mohl přijít na slušné peníze, zatímco dnes z toho má jen radost, že tak splnil svou občanskou povinnost a potopil nepoctivého hospodského. Podobně je to s oznámením souseda, který topí něčím nepatřičným. Toho se dá samozřejmě zneužít, jak poznamenal novinář v jedné televizní reportáži na toto téma: Pokud vám soused vadí, alespoň mu znepříjemníte život tím, že mu budete domu posílat kontroly.
Jak to bylo s udavačstvím za druhé světové války, nebo v době komunismu netřeba hovořit, to by byla kapitola sama pro sebe. Nutno dodat, že to není naše specialita, už ve starověkém Řecku byl sykofant skutečnou profesí, něco jako řemeslný udavač - člověk, který falešně svědčil s tím, že dostane polovičku majetku odsouzeného. A to i v případě, že jeho svědectví nebylo pravdivé. Přeneseně pak sykofant byl ten, kdo vydíral bohaté a hrozil že je udá…to zas připomíná dnešní výpalné.
Na druhé straně oznamování řidičů, kteří se na silnicích chovají nebezpečně, je asi jediný způsob, jak proti pirátům silnic bojovat. Takže jak vidno, mezi oznamovatelem a udavačem přeci jenom nějaký rozdíl bude
