Jméno tohoto italského spisovatele je dnes už známo mnoha českým čtenářům díky tomu, že některé jeho knížky byly konečně přeloženy i do češtiny, ale v době kdy jsem o něm psala diplomovou práci, byl znám jenom nám italštinářům.
Aby ne, když se tehdy ještě do češtiny moc nepřekládal a sehnat jeho knížky, alespoň v originále, které by mi sloužily jako zdroj informací, bylo docela složité, protože ani na fakultě jich ještě moc nebylo. Přesto mě jeho dílo oslovilo natolik že jsem se rozhodla napsat o něm diplomku. s názvem CLAUDIO MAGRIS-STŘEDOEVROPSKÝ ITAL ANEBO ITALSKÝ STŘEDOEVROPAN? Mám ráda výzvy a pouštím se do neprošlapaných cestiček, ačkoliv na druhé straně jsem to měla složitější než spolužáci kteří si vybrali notoricky známé autory o nich existovala spousta diplomek a monografiíí, takže na rozdíl ode mně měli z čeho čerpat.
Sehnala jsem si jeho adresu a oznámila svůj úmysl udělat z něj téma své diplomky, a zároveň mu v dopise položila několik otázek, jejichž zodpovězení by mi při psaní moc pomohlo. Upřímně řečeno, ani jsem moc nedoufala, že se bude vůbec obtěžovat mi odpovědět. Ale potvrdilo se, že opravdu velcí lidé si a nic nehrají. Nejen že mi odepsal, ale poslal mi balíček s některými svými knihami, samozřejmě neopomenul přidat vlastnoruční věnování. Jiné jsem si pak při svých návštěvách Itálie opatřila sama. Když pak měl vyjít český překlad některé z jeho knížek. dal mi vědět kdy a kde, takže jsme se pak několikrát viděli u v Praze. A když jsem si zajela do jeho rodného Terstu, abych lépe pochopila prostředí v němž vyrůstal a tvořil, také jsme se párkrát sešli, třeba ve slavné kavárně San Marco, kterou zmiňuje v jedné z nejoceňovanějších knih Mikrokosmy. I ta byla přeložena do češtiny a všem kdo milují Itálii ji mohu jen doporučit. Ovšem není to čtení jednoduché, jednak je tu obrovské množství
informací, které nám autor předkládá a přináší apropojuje jen náznaky, takže se v tom čtenář bez historických a literárních znalostí může chvílemi ztrácet, a jednak má Magris dost složitou syntax. Jeho komplikovaná souvětí plná odboček, návratů, vzpomínek a vysvětlujících detailů jsou jako košatý strom, nebo ještě přesněji jako delta Dunaje. Proč právě Dunaje? Protože Dunaj je jeho snad nejslavnější kniha. Ale zatímco v Dunaji popisuje střední Evropu, Mikrokosmy jsou věnovány Itálii.
Chodila jsem také pilně do Institutu italské kultury na Italskou ambasádu a ofocovala či opisovala články z různých novin a časopisů, něco mi občas poslali známi z Itálie, kteří o mém studiu věděli.. Jo tehdy ještě internet a snadné shánění informací bylo teprve v plenkách. Jelikož jsem studovala při zaměstnání a již v té době jsem průvodcovala, tak stačilo se jen zmínit, že píšu o Magrisovi a spousta lidí mi pak posílal výstřižky.
Ostatně i dnes, když se o něm někdy před Italy zmíním, zjišťuji, že je v určitých vrstvách nesmírně vážen a obdivován. Mezi jeho osobní přátele patřil třeba Umberto Eco.
Jednou jsem dokonce měla ve skupině jeho bývalou žačku, která se bez okolků přiznala, že do něj byla platonicky zamilovaná, tak jak často studentky do svých profesorů bývají.
A kdo je tedy Claudio Magris? Abych nemusel vše vypisovat, nebo sem kopírovat časti své diplomky, dovolím si citovat z wikiny: ,Italský spisovatel, překladatel, germanista a esejista. Bývá řazen kpostmoderníliteratuře.Ač Ital, jeho velkým tématem je střední a východní Evropa - jeho rodný Terst býval součástí Habsburské monarchie a bývá ke střední Evropě někdy počítán. Proslavil se nejvíce „sentimentálním cestopisem“ Dunaj, románem, který vyšel roku 1986, a v němž postavil do protikladu Dunaj jako symbol hybridní a kosmopolitní středoevropské kultury a Rýn, zosobnění germánské ideje „čistoty rodu“.Jeho dalším velkým tématem je němectví a jeho vztah k Evropě. Přednášel také germanistiku na univerzitě v Turínu, nyní je profesorem německé literatury na univerzitě v Terstu.V letech 1994-1996 byl senátorem.Píše fejetony do italského deníku Corriere della Sera.Je držitelem Rakouské státní ceny za evropskou literaturu, Mírové ceny německých knihkupců, Ceny Strega (1997), Ceny knížete asturského (2004) Ceny Franze Kafky (2016)https://cs.wikipedia.org/wiki/Claudio_Magris
foto archiv autorky
