Kladno je sice mnohem menší než Praha, ale děje se tu pořád něco. Nedávno sem dorazila dokonce i čínská armáda. Naštěstí jen ta terakotová. A bylo na co se dívat, v příšeří sálu sochy vypadaly skoro jako živí vojáci.
Byli sešikovaní jako by se chystali k boji, někteří měli i koně, většinou to ale byli pěšáci. Pár jich mělo v ruce i zbraň, většina o ni očividně přišla a tak to vypadalo, jako když vám podávají ruku.
Tenhle klečící vypadá skoro jako by někoho žádal o ruku-kdyby měl v ruce pugét, tak by iluze byla dokonalá. I on zřejmě o svou zbraň už přišel-nebylo by lepší, kdyby chlapi místo válčení vyznávali vkleče ženám lásku?
Dámy si mohou vyzkoušet, jaké to je, přivinout se na pevnou hruď otrlého válečníka. Ale řeknu vám, nic moc.
Ale jednu výhodu takovej terakotovej muž přece jenom má-neremcá, nežvaní, nehádá se,, neodmlouvá můžete do něj hučet horem dolem, zprava zleva a on mlčí jak zařezanej.
S tím zařezaným to neberte doslovně, ikdyž jeden přefiknutej tam byl, nebo spíš rozlomenej, a tak se člověk mohl podívat, co ve svém nitru takový hrdý terakotový bojovník má. Ale byla jsem zklamaná, byla to docela obyčejná sláma.
Ale když si odmyslíte ten neslavný obsah, zvenku hoši vypadají docela dobře. Konec konců tak je to s lidmi kolem nás-někteří vypadají skvěle ale to nitro-to už bývá horší. A naopak.
