Chlupatý kaktus

Když někdy zaslechnu text známé písničky -  Chlupatý kaktus, mám tak rád... kterou zpívá Jirka Korn, vybaví se mi říkanka z jednoho dětského televizního pořadu: Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá

Zatímco chlupatá zvířátka přímo vybízejí k pomuchlování, tulení, mazlení a  hlazení, u kaktusu bych to nedoporučovala. On, jak všichni dobře víme, není ani tak chlupatý, ja se zpívá ve zmíněné písničce, ale bývá ostnatý, trnitý a plný bodlin. Po takovém pomazlení a obejmutí kaktusu vám asi nebude právě nejlíp.  Ikdyž existuje i pár druhů, které jsou zcela holé a hladké, anebo jiné, které mají na sobě bílé chmýří připomínající chloupky.

Stále je řeč o kaktusech, pánové-já jen když je to jaro, abyste nemysleli na něco jiného..

Ale je fakt, že na kaktusy je krásný pohled, zejména když kvetou.

.Někdy vyrostou tak vysoko, že vypadají jako stromy.

Tak třeba tenhle krasavec se na první pohled zrovna jako obr  nezdá, ale na druhém snímku si prosím všimněte toho černého stínu pod ním-to jsem já, takže v poměru k lidské postavě si teprve člověk uvědomí, že je to skutečně impozantní velikán.

Někdo má z kaktusů celou zahrádku.

Někdo dokonce živý plot.

Někdo si z něho udělá věšák na odkládání klobouků, jiní je nechávají  růst jako solitéru, aby vynikla jejich krása:

A některé vypadají jako obyčejné sloupy nebo tyč na šplhání, popřípadě na pole-dance. Ale to by fakt nebyl dobrý nápad. Kaktusy nejsou jen krásné, některé jsou  dobré-kdo jedl plody Opuncie, mi dá jistě za pravdu. Italové jim říkají ficchi di India neboli indické fíky. Někdo mezi kaktusy nesprávně řadí také sukulenty.  Přímo zázračnou a léčivou rostlinou je aloe, a co teprve taková agáve-z ní je výborná Tequilla, což je také svým způsobem lék.

A tak tu kaktusovou exkurzi uzavřu slovy: Máme rádi kaktusy, i ty co nejsou chlupatý. foto-archiv autorky