Při návštěvě Prahy Italy kromě špatné kávy asi nejvíce frustruje to, že musí chodit po vlastních, protože jsou většinou hrozně líní.
Jsou tak zvyklí se všude vozit autem, že chodit pěšky považují za stejný archaismus jako praní na valše u potoka, místo použití automatické pračky. Pokud má jít Ital koupit cigarety do trafiky za rohem, vemte jed na to, že sedne do auta. A pokud váš známí v Itálii pozvou na večeři do restaurace, která se nachází jen o dva bloky dál, také se pravděpodobně pojede vozem a to přesto, že díky přikázaným směrům jízdy a hustému provozu bude cesta za večeří trvat mnohem déle, než kdybyste skutečně šli pěšky, nemluvě o času stráveném popojížděním kolem restaurace ve snaze najít volné místo zaparkování.
Pokud svou domněnku, že pěšky byste byli v restauraci dřív, vyslovíte nahlas, odbudou to mávnutím ruky a smíchem. Pokud si povzdychnete, že chudák řidič se nebude moc ani napít, nebudou vůbec chápat, o čem to vlastně mluvíte.To že by si měl řidič k špagetám odpustit trošku vína (rozuměj půl lahve) jim připadá jako zneuctění tradičního způsobu stolování. A že by zato měl být potrestán pokutou berou téměř jako porušení lidských práv. Ačkoliv právě v tomhle aspektu se jim mnozí čeští řidiči poslední dobou nejen vyrovnají, ale zdaleka je překonávají.
Většina pražských památek se vyskytuje na pěší zóně, což italští návštěvníci komentují pochvalně s tím, že to by se mělo zavést i u nich, protože kvůli znečištění vzduchu a šílenému provozu se v některých italských městech nedá už pomalu ani žít. Když pak ale musí jit kus pěšky na parkoviště k autobusu, najednou jim pěší zóna už tak báječná nepřipadá, vehementně vyžadují, abych jim zařídila odvoz i z míst kam, se nedá zajet ani taxíkem, natož autobusem, a s nostalgií vzpomínají na chaos italských měst, kde se dá zaparkovat prakticky kdekoliv.
