Boty z mechu a kapradí

Šla jsem sbírat ořechy, ale bylo to spíš jen paběrkování, protože  důchodci kteří ráno chodí venčit pejsky všechno vysbírají. A jak sem tam šmejdila s očima upřenýma do trávy, šlápla jsem vedle a už jsem jela po zadku do propasti.

No propast to přímo nebyla, spíš rokle.

To mi těch pár ořechů stálo za to, blesklo mi hlavou, jak jsem se svištěla dolů po příkrém svahu. Ještě si tu zlámu hnáty, ani mobil nemám, abych si přivolala záchranku. Samozřejmě  jsem si na to sbírání vzala starý džíny a vytahanej svetr. Už vidím ty titulky zejtra: Důchodce při venčení pejska našel mrtvou bezdomovkyni. 

Ale přežila jsem ten šílený let, a jak jsem si ohmatávala tělo, jestli nemám něco zlomenýho, najednou vidím, že všude kolem je spousta ořechů. No jasně, stejně jako jsem se skoulela dolů že svahu já, skoulela se většina ořechů, a důchodci přece jen tak svižní nejsou, aby lezli do rokle.

Rozradostněna tím, že můj  divoký sešup dolů po svahu nebyl marný, ale naopak přinesl své plody-teda ořechy-jsem začala sbírat co se dalo. Ještě že jsem měla staré kožené rukavice, aby mi nezhnědly prsty-některé ořechy na sobě měly ještě zelenou, nebo spíš černou nahnilou vrchní slupku. A jak se hrabu zpátky nahoru, najednou jsem našla botu. Nic divného, dneska se válí všude věcí. Ale tahle byla napůl obrostlá mechem a mě připadala tak zvláštní, že jsem ji chtěla vyfotit, jenže jsem neměla ten mobil. A tak jsem ji musela vzít domů. Teda kdybych neměla ty kožený rukavice, tak bych na ni nesáhla. Navíc jsem se bála, aby zevnitř něco nevylezlo, v té době všude hledali tu mambu, tak jsem strachy skoro učůrávala. Hned po focení jsem ji štítivě odnesla do kontejneru. Ale řekněte není to úžasný jak si ta příroda dokáže poradit se vším co do ní odložíme? Jen si říkám  jestli se toho nechytne nějaký návrhář a nebude na boty lepit zelený plyš-tohle je ale echt přírodní mech. Jen to kapradí chybí, dala jsem ho do titulu protože to tak krásně evokovalo Pohádky z měchu a kapradí.

Mimochodem ty ruce mám nahnědlý i přes rukavice-přestože byly kožený prosáklo to  a já vypadám jak silnej kuřák. Tak až půjdu příště zas na ořechy, vezmu si radši gumový.

Autor: Libuše Palková | čtvrtek 25.10.2018 7:35 | karma článku: 16,00 | přečteno: 1098x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53