to jsem ale blázen-říkáme si, když se nám něco nezdá, něco hledáme a nebo něčemu nemůžeme uvěřit..ale ti co v blázinci jsou naopak tvrdí, že jsou zcela normální...tak jak to je?..
ZE ZÁPISKŮ NOVÉHO PRIMÁŘE
14. září
Dnes jsem poprvé v nové funkci vedoucího psychiatrické léčebny. Mé jmenování na tuto pozici bylo nečekaně rychlé – předchozí primář prý docela zešílel, tvrdil, že je generál Leclerc a otrávil několik zaměstnanců. Bránil se tvrzením, že je chtěl jen uspat, a zaměnil prášky na spaní za jed na krysy. Zbytek života stráví na samotce ústavu, kterému předtím šéfoval. Jó to jsou konce, člověku se chce říct, kdo s čím zachází…doufám že já takhle nedopadnu
15.září
Zjišťuju, že to tu vůbec není jednoduché. Přivezli nám sem skupinu šílenců, kteří tvrdili, že jsou Blaničtí rytíři. Klasický příklad kolektivní hysterie. Snažili se prý zachránit zemi českou, protože se jim zdálo, že hůř už být nemůže, ale skutečnost překonala jejich představy a oni to nervově neustáli. Předepsal jsem jim silná psychofarmaka a nechal zavřít všechny do jedné cely. Na to, abych je jednotlivě izoloval na samotku, nemám dost volného místa.
16. září
Dneska tu byl už od rána opravdu blázinec, vtrhla sem policie a obvinila mě, že jsem Blanickým rytířům neoprávněně zabavil zbroj a nevystavil o tom příslušný doklad, takže existuje podezření, že jsem dotyčné předměty někam „odklonil.“ Nabídl jsem policistům peníze, aby záležitost nějak delikátně smetli ze stolu, ale oni to odmítli. Předepsal jsem jim silná psychofarmaka a nechal zavřít do pokoje s obzvláště přísnou ostrahou. Policisté, kteří neberou úplatky přece nemůžou být normální!
17.září
Svolal jsem si všechny zaměstnance ústavu, abych vyšetřil únik informací. Jak si mohli Blaničtí rytíři stěžovat na policii, když jsou pod dozorem? To znamená, že tu někdo donáší. Když jsem byl asi v polovině vyšetřování, ozval se na chodbě šílený křik:„Pomóóc! Vytunelovali nám rytíře!“
Běžel jsem do jejich cely a skutečně, byla prázdná. Ani jeden rytíř nám nezůstal. Jen ve zdi se černala obrovská díra, zřejmě vchod do chodby bez konce. Tunel jako hrom!
18. září
Celou noc jsem doufal, že se v díře objeví bílá helma zaměstnance pozemních staveb a omluví se, že se jim tunel Blanka trochu odklonil od vytýčené trasy (teda odklonil je nešťastné slovo, ale jiné mě právě nenapadá). Ale nikdo nikde. Propustil jsem proto policisty a požádal je, aby nám pomohli s pátráním po zmizelých rytířích. Hned chtěli vědět co za to. Léky zřejmě zabraly a hoši už byli zase v pořádku. Nabídl jsem jim pět na stole v českých, ale oni chtěli radši krabici od vína. Pak se s ní vydali do tunelu a už je nikdy nikdo neviděl. Začínal jsem chápat, proč se můj předchůdce tady z toho všeho zhroutil
19. září
Seděl jsem před dírou ve zdi a zíral do tunelu, na jehož konci jsem neviděl žádné světlo. Stále jsem doufal, jestli se v policistech nepohne svědomí a krabici od vína mi nevrátí, když se jim nepodařilo dostát slibu a nesplnili úkol, ale bylo to marné. Naordinoval jsem si velmi silnou dávku psychofarmatik a vydal se do černého tunelu. Pořád lepší bloudit podzemím než čekat na Blanické rytíře nebo poctivé policisty… To by bylo stejně pošetilé jako čekání na Godota.
A já přece nejsem žádnej blázen...
