Víš, jak nerada píšu e-maily, ale nějak se mi nedaří tě dohnat na mobilu, tak mi nezbývá nic jiného. Volala jsem ti asi dvakrát, nechala jsem ti několik sms, ale pořád nic a ty neodpovídáš. Asi máš moc práce, nebo co...
Mrzí mě, že nám minule ten víkend nevyšel a tys to na poslední chvíli zrušil. Moc jsem se těšila a udělala ti tvoje oblíbený řízky a kokosový řezy. No nic, kluk to všechno ochotně spořádal…¨Tvoje vysvětlení, že žena dostala nějaký záchvat a tys o ni musel pečovat, přestože se rozvádíte, mě docela dojalo. Chápu i tu tvoji věčnou nerozhodnost a vím, že to nemáš lehký. Obě holky vylítly z hnízda a tys zůstal doma s ženou, se kterou si najednou nemáš vůbec co říct, ale zároveň cítíš povinnost, se o ni starat. Umím si představit pocity odcizení, které zažíváš, bylo mi tě líto když jsi mi vyprávěl, jak bolestně si uvědomuješ, že vás doteď pohromadě držely právě jen ty děti a že se najednou cítíš hrozně sám a vůbec si s ní nerozumíš…Ale neměl by ses tím tak trápit, je to zkrátka jen klasický syndrom prázdného hnízda.
Připouštím, že já sama ti to všechno nijak neusnadňuju, a že ani se mnou to nemáš lehký. Ale ráda bych abys pochopil, že žiju skoro dvacet let sama a tak je pro mě těžký si najednou zvykat na to, že bych měla někoho mít….nějaký oficiální vážný vztah. Po rozvodu jsem se rozhodla žít jen pro kluka, bála jsem se, že nový táta by ho bil, hádali by se a kluk by nakonec utíkal z domova a tak jsem kromě náhodných známostí více méně byla sama. Tak se mě snaž také trochu rozumět, jako já se snažím rozumět tobě, chápej, že jsem občas trochu odtažitá nebo nejistá, časem se to snad zlepší. Ale určitě to stojí za to, abychom tomu dali šanci. Tak se ozvi
pá
Olda nevěřícně zíral na obrazovku počítače, a znovu si pročítal ten dojemně směšný e-mail. Na tváři měl směsici úžasu, pobavení a znechucení. Je možný, aby to brala tak vážně? Copak nepochopila, že jsem si chtěl jen trochu zašukat? Vždyť vypadala jako docela inteligentní ženská…
Rychle zprávu vymazal.
„Oldíku!“ozval se z kuchyně hlas jeho manželky. „Právě volala Janička, že ani jedna z holek dnes nepřijde, ať se prý najíme sami. Tak pojď, večeře je hotová.“
Olda vypnul počítač a přišoural se do kuchyně: voněly tam jeho oblíbené řízky a kokosové řezy.
