Cina se zmenila k nepoznani

V dobe, o ktere se zminujete, cinska spolecnost nebyla tak mobilni jako dnes. Mladi houfne odchazeji za praci do mest a mnozi nevydelavaji tolik aby si mohli dovolit cestu domu. Zanedbavani rodicu neni ojedinele. Vzpominam si na sokujici pripad jedne francouzske Kanadanky, ktera mela 19 deti a zemrela uplne osamela. 

Chci jen podotknout,

pokud rodiče povedou své děti tak,aby mezi nimi nebyla rivalita,ale soudržnost,pak může být situace ve společnosti jakákoliv a rodina to nepocítí.Moje maminka nám vždy říkala,že máme držet při sobě,protože komu chcete věřit,když ne rodině.Naši partneři zpočátku brblali proti našemu,,jak říkali klanu,ale pak se začlenili a dnes si nedovedou představit dny volna a veškeré oslavy bez ostatních.Je nás už dost,já říkám-základní sestava je 21.

Re: Chci jen podotknout,

Přesně tak. Můj táta dlouhá léta pomáhal okolo domu své sestře vdově, která měla 4 kluky. A nás je zase převaha holek. Ještě pár dní před smrtí (už jsme věděli, že táta brzy odejde) se nás ptával. " A byl někdo ve (řekněme) Lhotě u sestry? Jezdíte jí pomáhat?" Ona tu pomoc v domácnosti v té době hodně potřebovala. A my jsme si tátovi netroufaly říct, že teta umřela. Se zaťatými zuby jsem tátovi vykládala, že jsem vytřela a vyžehlila všechno prádlo a převlékla postele a jak je na tom teta se zdravím. Mobily nebyly a pevná linka na vsi také ne. On byl klidný a spokojený, bral mě za ruku a spokojeně říkal: "Tak to jsem rád, tak to jsem rád..."Tohle žádný zákon nedokáže.

S povinnými návštěvami nesouhlasím

to musí být věc citu a svědomí. Moji rodiče,  jako starý manželský pár žili samostatně. Při těžké nemoci táty, kterou by maminka sama nezvládala, automatiscky přešli k mému bratrovi, A pokud si táta přál být víc s malými vnoučaty, pobývali u nás. Oba zemřeli v péči rodiny. To ovšem nelze praktikovat všude, mnohdy to podmínky rodin neumožní.

Darovat život dítěti není věc automaticky chválihodná, mnohé rodiče mají děti jakoby za trest. Tam lze těžko vztah k rodičům předpokládat a povinné návštěvy vyžadovat.

Re: S povinnými návštěvami nesouhlasím

Rodinná a školní etická výchova by měla směřovat k napravení mezigeneračních stavů. Tam je zapotřebí začít co nejdříve.

Když jsou věci

a záležitosti,které by měly být dobrovolné a z lásky,dány příkazem,je to moc špatně.Mělo by to být dané výchovou,aby děti k rodičům přišly z vlastního zájmu.Aby se jim po rodičích zastesklo a měly vždy na paměti,co dříve rodiče dělali pro ně.Moji rodiče žili uprostřed naší rodiny,tím myslím s námi.Pravidelně jsme tam chodily  my tři dcery ,pak vnoučata a nemuseli jsme je pobízet. Dnes už na ně jen vzpomínáme a rodina pokračuje ve stejných šlépějích,protože tak nás to rodiče naučili.Je nás už celkem dost,ale díky tomu,že máme chaty vedle sebe,vidíme se neustále a je to fajn.

Re: Když jsou věci

Ano. Moji rodiče trávili podstatně méně času sami, než s námi dětmi (jsme 4) nebo s vnoučaty.

Protirodinné trendy

To, co bylo dřív normální, dnes vlivem protirodinných trendů upadá. K nápravě by vedlo asi nejlépe obojí současně: s rychlejším efektem změna zákona a s dlouhodobějším efektem prorodinná výchova.