Čestné místo

Kdysi před léty jsme při sáňkování posadily naši dvouletou sestřičku na "čestné místo" - úplně na předek saní. Starší sestra si sedla za ní a já, jako nejstarší, uzavírala tandem. Řítily jsme se mrazivým dnem z kopce, vítr fičel kolem uší a nám bylo báječně. Ovšem jen do chvíle, než jsme se v plné rychlosti zapíchly do plotu u fary

autor L.Čiháková-v případě zájmu mi napišteL.Č.

Malá Anička byla v tyčkách tak zapasovaná, že jsme ji vydolovaly až pomocí další tyčky. Na hlavě měla bouli, pod kterou jí oči dočista zmizely.

Pohotově jsme popadly láhev od limonády a pokoušely se jí čelo vyválcovat. Marně. Večer už byl na krku a my musely domů chtěj nechtěj.

Aničce jsme narazily čepici až na nos, přes to uvázaly šálu a snažily se ji propašovat kolem maminky. Kdyby se nám to bylo podařilo, mohlo by to vypadat, že si to malá udělala až doma. Maminčině ostřížímu zraku jsme však neunikly.

"Venku je hrozná zima, úplný samec,“ spustily jsme jedna přes druhou. "Proto jsme ji tak nabalily." Přitom jsme se malou pokoušely schovat za zády. Ještě dnes vidím, jak jsme se rozprchly jako myši, když ji maminka čepici sundala.

"Já vám ukážu samca vy jedny pitomce," letěla za námi maminčina komická francouzko-čeština. A protože jsme "samca" opravdu vidět nechtěly, navíc jsme ho z podobných situací až moc dobře znaly, vplížily jsme se domů až k večeru, kdy maminka odešla k sousedce na besedu.

Když se vrátila, předstíraly jsme hluboký spánek. Políbila nás na čelo a dojatě zašeptala: "Vy debily jedna."

Z toho je zřejmé, že čestné místo nemusí být vždy čestné, a dokonce, tak jako v našem případě, může být doslova na zabití. Moda.cz

Ukázka z knihy Páchám dobro