Ministerstvo zdravotnictví aktuálně přišlo s návrhem zrušit plošné očkování dětí proti tuberkulóze. Během pěti dnů mají dotčené úřady návrh ministryně Juráskové připomínkovat a je pravděpodobné, že její návrh projde. Znamenalo by to následně selektivní očkování rizikových skupin. Pokud se však média nemýlí a obec odborníků na očkování a obec plicních lékařů nejsou v této otázce zajedno, je tu nebezpečí, že se jedná o unáhlený krok.
Každý zodpovědný rodič, který nechává očkovat své děti, uvažuje o rizicích a případných vedlejších účincích vakcinace. Málokdo si však dovede připustit myšlenku na opravdovou nákazu nemocemi, proti kterým se u nás tradičně očkuje – mezi lidmi je obecně rozšířeno přesvědčení, že tubera, obrna nebo černý kašel již z rozvinutého světa zcela vymizely. To, že se s nimi už nepotkáváme, však neznamená, že tyto nemoci neexistují. Dnešní svět je daleko propojenější než dříve, lidé cestují z kontinentu na kontinent v nebývale krátkých časech a hranice našeho světa nejsou ani zdaleka nepropustné vůči nemocem, o kterých už jsme zapomněli, že existují. Choroby, které dříve sužovaly obyvatelstvo Evropy v masovém měřítku už se v naší zemi dávno nevyskytují, a není proto vyloučeno, že řada dnešních praktických lékařů příznaky těchto nemocí v praxi nemusí ani správně rozpoznat.
Je-li pravda, že většina plicních lékařů je proti zrušení plošného očkování dětí proti tuberkulóze, je tu přece důvod ke znepokojení. Krátký dotaz v internetovém vyhledávači potvrdí, že se s nakažlivou formou tuberkulózy mohou setkat i naši občané. Její největší výskyt je zaznamenáván v Praze, ve Středočeském a Plzeňském kraji. Jen loni na ni u nás zemřelo 38 osob a onemocnělo jí přes 650 lidí. Choroba má prý nové velmi odolné formy a její výskyt se prý vrací v zemích, kde bylo automatické očkování zrušeno. Důvodová zpráva k nové vyhlášce ministerstva uvádí, že je u nás jeden z nejnižších výskytů TBC v Evropě, z čehož podle ministerstva plyne, že očkování dětí je možno přehodnotit. To je zvláštní logika. Člověk nemusí být ani imunolog, vakcinolog nebo pneumonolog, aby tušil, že příčinou absence tubery u nás je dlouhodobá prevence. Jinými slovy právě ona vysoká proočkovanost populace. Je zcela namístě pochybovat o tom, zda je nutno očkovat novorozence ještě v porodnici, ale o úplném upuštění od plošného očkování většina odborníků evidentně přesvědčena není.
S nástupem demokracie a svobody slova bylo možno pozorovat pozoruhodný nárůst popularity alternativní medicíny, lidového léčitelství, eko- a bio-fundamentalismu a pavěd všeho druhu. Nelze zcela vyloučit, že názor dnešních rodičů na povinné a nepovinné očkování je těmito trendy ovlivněn. Na druhé straně zase můžeme pozorovat růst vlivu farmaceutických firem. Příkladem za všechny bylo prokazatelné ovlivnění Světové zdravotnické organizace ve věci očkování proti prasečí chřipce. Není proto divu, že laik a rodič je často zmaten.
Nová vyhláška ministryně zdravotnictví je znepokojující zejména proto, že jsou na ni názory odborníků vysloveně protichůdné. Není jasné, jak by mohla odstupující ministryně tuto změnu před obyvatelstvem obhájit a politicky se z ní zodpovídat. Jde přece jen o vyhlášku, která může mít dalekosáhlé důsledky pro celou naši populaci!
